„Byli jsme děti, takže my to znárodnění nesli tak, že holt půjdeme jinam. Vypakovali nás ze Zlína do Prahy, kde otec našel místo u jedné farmaceutické firmy. Zpočátku se nám dařilo dobře, měli jsme ve Vršovicích krásný byt. Než přišla tvrdá ruka. Pak už to nešlo,“ vzpomíná Hraběta na rok 1950.
Jeho otec měl obchodní styky ve Švýcarsku a komunisté ho spolu s kolegy obvinili ze špionáže pro USA. Začal se skrývat, ale kvůli rodině se nakonec vydal.
Seš osobnost, blbče, co máš trému? řekli před premiérou Cimrmani Hrabětovi |
„Přišli na mé desáté narozeniny a týden u nás spali dva fízlové. Chodili jen ráno pro mléko a rohlíky. Jeden byl hodný, co se zajímal o obrazy a umění a druhý byl... no klasika. Bylo to týdenní domácí vězení pro mě, maminku i bratra, než přišel tatínek a řekl: Tady mě máte,“ popisuje Hraběta.
Rodina přišla o auto, byt i veškeré peníze. Otec čekal na verdikt dva roky. Nejprve ve vazbě, potom ho poslali na důlní práce do pracovního tábora v Oslavanech.
„Byli jsme za ním asi třikrát za tu dobu. Půl hodiny jsme s ním mohli posedět a něco mu přivézt. Většinou se pašovala slivovice a špek. Táta byl tlustý a tam zhubl, vážil pár kilo,“ vzpomíná herec, jehož otce tehdy odsoudili na 11 let.
Jan Hraběta v pořadu 13. komnata (květen 2025)
Po Gottwaldově smrti byl propuštěn na amnestii. „Když se vrátil, museli jsme si zvykat. Byl to jiný člověk. Hubený, bez zubů, protože mu dali přes hubu,“ vybavuje si Hraběta. Jeho otec pak pracoval v kladenských dolech a držel se v ústraní. Snažil se s nikým nemluvit, nenavštěvoval žádné schůze, průvody. Revoluce se bohužel nedožil.
Jan Hraběta neměl šanci na dobrý kádrový posudek, tak se vyučil elektromechanikem a po večerech studoval grafickou školu. Kamarádi mu pomohli dostat se do Divadla Na zábradlí, kde dělal osvětlovače. S přáteli z provozu divadla pak nazkoušeli hry Václava Havla.
Jan Hraběta a Ladislav Smoljak v představení Vyšetřování ztráty třídní knihy ve Valašském Meziříčí (9. září 2006)
Když Hraběta začal pracovat jako osvětlovač u Cimrmanů, Miloň Čepelka zaslechl, jak si zkouší monolog z Havlovy Zahradní slavnosti. „Za pár dnů za mnou přišel Zdeněk Svěrák a řekl: Kdybys přestal hrát to disidentský divadlo, tak bys mohl hrát s námi,“ popisuje Hraběta, jak se dostal do divadla, které ho proslavilo a s nímž vystupuje i ve svých 85 letech.
„A co mám dělat? Mám tady krmit ptáčky na dvorečku? Když to jde, tak to jde. Až to nepůjde, tak to nepůjde,“ říká Hraběta.
„I když pajdám na nohu, tak chodím po světě rád. Člověk musí být i v horších dobách optimista. Já všechno mám. Mám ženu, syna, vnuky a kde bydlet. Co víc?“ dodává.
