Představitel zasmušilých či osudem zmítaných mužů vidí sám sebe jako týmového hráče, který se rád nechává strhnout kolektivem. „Je dobré vědět, že tě lidi potřebují, můžou se na tebe spolehnout. A stejně tak i ty na ně,“ říká.
Hraješ v pražském Švandově divadle. Jak jsi k tomuto angažmá přišel?
Martin Františák, současný šéf zdejší činohry, byl i šéfem činohry v Národním divadle Brno. Hrál jsem zrovna na Kladně a on mě tehdy oslovil, jestli se nechci vrátit do Brna. Předtím jsem totiž byl v HaDivadle a taky v Divadle Polárka. Dělali jsme spolu také v mém oblíbeném divadle Sedm a půl. Když pak odcházel do Švandova divadla, nabídl mi, jestli nechci jít za ním. Šel jsem rád a jsem tady už šestou sezonu.
Trávíme spolu spoustu času v práci, rádi spolu vaříme a pořád se poznáváme. A zjišťujeme, že nás to spolu čím dál víc baví.
