Filmové Vary
Sledovat další díly na iDNES.tvPánové, shledáváme se na přehlídce Martiny Pipkové Loudové a obleků Bandi v Karlových Varech. Jsou to jubilejní 60. filmové Vary. Jak moc to tady prožíváte?
Jan: Já jsem přijel před chvilkou a byl jsem tady už před pár lety, takže si znovu tu atmosféru filmových Karlových Varů užívám plnými doušky. Zdržím se do zítřka, přemlouvám syna, aby taky zůstal, protože je to tady fantastické, ale zatím se mi to nepovedlo. (smích)
Matyáš: Já jsem tady úplně poprvé, ale musím říct, že ta atmosféra je úžasná a moc si to užívám.
Jaké to pro vás je, jít spolu fashion show? Je tady spousta VIPs, hodně médií, panuje vůbec nervozita u někoho takhle ostříleného?
Jan: U mě je to premiéra při každé premiéře. Pokud nevím, do čeho jdu, mám trému, samozřejmě. Nevím, jak Máťa, ale to není taková ta tréma úplně divadelní, ale je to tréma z toho, že nevíme úplně, do čeho jdeme. Ale zatím si to užíváme. Udělali jsme takovou generálku a až tady budou lidi, tak si myslím, že to bude podstatně lepší.
Matyáš: Moje to je úplná premiéra. Jsem lehce nervózní, ale nedám to na sobě znát.
Jan: Ptali se ho, jestli umí chodit. Říkal: „Umím chodit odmalička, tatínek mě to naučil!“ (smích)
Honzo, když to zhodnotíte, tak jak moc daleko padlo jablko od stromu?
Jan: Trošku se odkutálelo. Není to úplně hned pod stromem, ale úplně daleko to není. Máťa se věnuje fotografii, je spíše za kamerou než před kamerou, protože je po mně stydlivý. (smích)
Matyáš: Je to tak. Já jsem radši za kamerou. Občas se dostanu i před ni, ale radši se schovávám za ni.
Čenský: Když se rozčílím, stává se ze mě dědek se sklony k moralizování |
Matěji, vnímal jste to, že byl táta ten idol, tedy stále je tím idolem z pohádek, z televizní obrazovky, že si pomalu lidé vykroutí krky, když někam jdete?
Matyáš: Samozřejmě jsem to vnímal a snažím se jít v jeho stopách jakožto gentleman a mladý princ.
Jan: To jsi hodný chlapče, máš u mě kladný bod. Já si pamatuju na moment, kdy jsem si uvědomil, že on ví, co dělám. Vyprávěl jsem mu pohádku a říkal: „Tak Máťo, teď už půjdeme spát, dám ti hádanku: Co to je, má to proužkovaný pyžamo a nechce to spát?“ A on říká: „Jé, to jsem já! A teď já ti dám hádanku: Co to je, táto? Má to trenýrky a je to herec.“ Tam jsem pochopil, že ví, co dělám.
Matyáš: To si nepamatuju.
Jak reflektujete tu popularitu dnes, když se projdete po Karlových Varech?
Jan: Já nejsem taková celebrita, že by se vrhali. Takže ta setkání a žádosti o podpis nebo fotografii jsou velmi příjemná. Takže já to zas tolik neprožívám. Nemusím chodit s rouškou. (smích)
Jan Čenský, poslední zápas Amfory
A jak vypadá realita třeba pak v supermarketu?
Matyáš: My do supermarketu spolu moc nechodíme, takže to úplně nevím. Ale když jdu já sám, tak mě nepoznávají, takže já jsem v pohodě.
Jan: Není to pravda. Byli jsme ve Zlíně na festivalu a tam chtěli jeho a ne mě, protože já už jsem tam okoukanej. (smích)
Pánové, moc si užijte přehlídku a kdybyste závěrem jmenovali film, který je podle vás nadčasový a možná vás i charakterově ovlivnil?
Jan: Jej, já vím, co ovlivnilo Máťu. To byl Jurský park. Ale já mám rád romantiku. Mně se prostě líbí Love Actually, Láska nebeská. Sorry, ale prostě Vánoce.
