Hillary Clintonová po aféře s Monikou Lewinskou: "Každý zná problémy v manželství. Musí se jim čelit. Když někoho milujete, neopustíte ho, ale pomůžete mu.Tomu se říká láska."
Danielle Mitterandová po obvinění jejího muže, francouzského prezidenta, z kolaborace s profašistickou vládou generála Petaina veřejně vystoupila na jeho obranu. Její slova vzala francouzská veřejnost vážně, neboť nezněly z úst "pouhé manželky", nýbrž uznávané humanistky a bývalé členky odboje.
Hana Benešová, krátce po abdikaci jejího manžela po mnichovském diktátu: "Ani předtím, ani potom jsem neviděl člověka tak zhrouceného! Sotva vlekl nohy... Šel shrbený, úplně zlomený, a hleděl k zemi. Po jeho levici stoupala pevným krokem paní Hana... Neustále zvedala ruce a zatínala pěsti. Bylo vidět, jak svého muže povzbuzuje, zdvíhá, křísí..." (svědectví spisovatele Františka Kubky z knihy Pavla Kosatíka Osm žen z Hradu)
Denis Thatcher na konci roku 1990, kdy mu jeho žena Margaret oznámila, že hodlá rezignovat: "Nebylo mnoho co říci, ale utěšil mne," napsala britská premiérka ve svým memoárech. "Řekl mi svůj úsudek už dříve a ukázalo se, že je správný."
Olga Havlová odpověděla na dotaz novinářů na tiskové konferenci po první volbě českého prezidenta v lednu 1993, kde republikáni uráželi jejího muže: "Bylo to pochmurné. Pociťovala jsem dneska tutéž bezmocnost, jako když stejná nařčení zaznívala v době totality z televize."
Dagmar Havlová po volbě prezidenta 21.ledna 1998 reagovala na projev republikána Jana Vika dvojím ostrým hvízdnutím.
Ivana Zemanová, manželka premiéra v reakci na nařčení jejího muže Dagmar Havlovou: "Já mám občas také chuť nějakým způsobem reagovat, ale existují jisté společenské normy, které by měl člověk dodržovat. Můj manžel má dost sil na to, aby se bránil sám."