Konkrétně s pražskou Ypsilonkou, jež po loňském odvolání ředitele právě zažívá období proměn. „Hlavně bych zdůraznil: Ypsilonka hraje a žije!“ říká jedna z nejvýraznějších tváří souboru. Co všechno zažil na zájezdech s Oldřichem Kaiserem a Jiřím Lábusem? A měl pro postavu seriálového Ozzáka nějaký předobraz?
Kdy jste poprvé otevřel dveře Ypsilonky?
Zhruba před čtyřiceti lety.
Vybavíte si ten okamžik?
Byl jsem tehdy ve čtvrťáku na DAMU a dostal nabídku na první hostování v inscenaci Opice a ženich. A právě tady jsem poprvé na vlastní kůži poznal rozdíl mezi titulní a hlavní rolí. Do té doby jsem si myslel, že je to totéž. Není. Hlavní role je skutečně ta hlavní – a titulní může být třeba jen ta, podle níž se hra jmenuje. V Opici a ženichovi jsem měl jednu ze dvou titulních rolí. Můžete hádat, která to byla… Ano, správně, byl jsem opice. A rozhodně to nebyla role hlavní. (smích) Naštěstí po první čtené zkoušce soubor prohlásil, že to hrát nechce. Trochu jsem se lekl, protože jsem z toho vypadl, ale tehdejší dramaturg pan Reichl přinesl novou hru s názvem Vosková figura.
Já nechci hrát s někým, kdo to neumí. Rozumíte? To je, jako kdybyste vzali někoho, kdo na Instagramu peče housky, a postavili ho do opravdové pekárny. On je prostě neupeče.
