„V důsledku zdravotních komplikací jsem nesměl chodit na tělocvik a jediný pohyb, který jsem měl, byl prsty po klaviatuře,“ vysvětluje Kahánek, který trpěl na opakované otoky hrtanu (akutní laryngitidy). Často byl v nemocnici a měl hodně narušenou imunitu. „Část školky a základní školy jsem dělal v podstatě dálkově. Byl jsem vyloučen z kolektivu,“ vzpomíná.
Radost mu dělalo jídlo. „Jídlo mi chutnalo a byla to jedna z mála životních radostí. Problém byla samota,“ říká klavírista. Celou základní školu nesměl cvičit. „Byl jsem velmi soutěživý a sport mě hodně přitahoval, ale neměl jsem možnost to realizovat, vyjma sledování sportu v televizi,“ vysvětluje.
Občas si říkám, že Dvořák udělal pianistům naschvál, říká Ivo Kahánek |
Od čtyř let hrál na klavír a protože byl hodně doma, měl na to dost času. Ale tloustl. Ačkoli ve škole nedocházelo k přímé k šikaně, vyloučení z kolektivu u něj způsobilo úzkostné stavy.
Když mu bylo 13 let, poslali ho kvůli imunitě na celé léto do lázní. „Byl to první dlouhý pobyt mimo domov. Dostal jsem tam jako podpůrnou léčbu dietu, ale myslím, že hlavní bylo, že jsem tam byl s jinými lidmi, kteří měli podobný problém a byl jsem začleněn do sportů,“ vzpomíná Kahánek.
V lázních prošel úžasnou proměnou. „Za 10 týdnů jsem zhubl 13 kilo, aniž bych se o to výrazně snažil. Po prázdninách jsem přišel do třídy a moji spolužáci nevěřili svým očím. Relativně krátce po mém návratu se konala soutěž o třídní misku a missáka a já to vyhrál. Odstrkovaný tlouštík měl najednou černé na bílém, že je normální a za něco stojí,“ říká Kahánek, který si od té doby váhu drží, ačkoli to nemá zadarmo. Sportuje v posilovně, běhá, jezdí na kole a hlídá si stravu.
„Lidský mozek má tu šťastnou vlastnost, že postupem času zapomíná to špatné a pamatuje si jen to hezké, takže já když vzpomínám na dětství, tak ho přes ty překážky považuji za šťastnou etapu. Za tloušťku se nestydím, i když si dodnes musím hlídat váhu. Jsem ten typ, který nemá štíhlou linii zadarmo,“ dodává Kahánek.
