„Dostala jsem rakovinu. Musím říct, že jsem holka statečná, protože když mi to řekli, ani slzu jsem neuronila. Děkovala jsem, že mě tu Bůh nechal do osmdesáti,“ vzpomíná Devátá, jak jí před deseti lety našli velký zhoubný nádor v tlustém střevě.
Podstoupila operaci, kdy jí velkou část střeva odstranili a k tomu i uzliny. „Chemoterapii jsem řekla, že nechci, protože jsem věděla, že je po tom špatně a vypadají vlasy. Já chci žít, dokud to půjde. Nepřemlouvali mě. A hele, je to deset let a zatím jsem tady,“ říká Devátá.
Vinklář z mého vztahu s Mrkvičkou šílel. Ivanka Devátá nejen o osudových láskách |
Těsně před 85. narozeninami ji potkala ji mozková mrtvice „Já jsem si večer šla zdráva lehnout, ráno jsem se vzbudila a nemohla jsem zvednout hrnek, musela jsem ho brát oběma rukama, protože jednou to nešlo. Říkala jsem si, že to třeba přejde. Ale mluvila jsem, jako bych měla v puse brambor a pak mi začal klesat koutek,“ popsala.
Zotavila se, ale zhoršila se jí chůze, takže musí od té doby používat berle a nemůže psát pravou rukou.
„Já jsem všechny knihy napsala rukou, protože mám pocit, že promlouvám k těm čtenářům. Mně ten stroj nic neříká,“ vysvětluje. Napsala tehdy sedmdesát stránek než zjistila, že je po sobě nemůže přečíst. Své knížky tak začala diktovat.
Ani po všech zdravotních patáliích se nevzdala kouření cigaret, tučného jídla nebo sladkostí.
„Dali mi lejstro, co jíst mám a co jíst nemám a nic z toho nedělám. Protože je to hnusné. Kouřím 66 let a už si říkám, že je to drahé a měla bych toho nechat, ale já si kafe bez toho neumím představit,“ říká spisovatelka, která žije sama, pomáhají jí její dva synové a nejvíc ji těší společnost a četba.
„Strašně čtu a nedávno jsem slyšela v televizi, že kdo hodně čte, tak je tady o dva roky dýl. Já jsem četla strašně a teď budu číst ještě víc, protože tu chci být strašně dlouho,“ říká Devátá.
