Jak je to s tou vaší váhou?
Tohle vůbec nechápu. Mám úplně normální váhu!
Takže vám nepřijde, že jste příliš hubená?
Vůbec si nepřipadám hubená a klidně bych ještě dvě kila zhubla. Ne vážně, takhle se cítím dobře, cvičím a snažím se jíst zdravě. To je vše. Nerada bych, aby mě tělo brzdilo a obtěžovalo bolestmi, když se chci soustředit na jiné věci. Jsem přesvědčená, že o své tělo musím pečovat stejně jako o své srdce a duši.
Ivana Jirešová. Fotograf: LENKA HATAŠOVÁ / Styling: MARTIN GRUNTORÁD / Make-up: HANA JUROVÁ / Oblečení: 5.Avenue, MIRROR
Tetování, které máte na zádech s tím nějak koresponduje?
Vlastně ano, protože je to lotos, tedy symbol čistoty a vítězství ducha nad hmotou. Mám ho půl roku. A stručně řečeno: jsem moc ráda, že ho mám, jen mi trochu vadí, že na něj moc nevidím.
A je vaše duše naplněna? Třeba z toho profesního hlediska?
Jak se to vezme. Ráda bych se stala svým pánem, což je u mého povolání dost těžké. Herci jsou závislí na tom, jestli je někdo obsadí nebo ne. Tak nevím, jestli něco vymyslím. Rovněž nevím, jestli jsem úplně schopná ovlivnit svůj osobní život, nejsem velký ranař ani žádný pragmatik. Nevěřím, že jaký si to uděláš, takový to máš. Člověk samozřejmě má jít svým snům naproti, ale jsou věci, které jsou dané už když se narodíme. Takže já raději nic neočekávám, pojmenovávám svá přání, ale když se mi nesplní, přijmu to jako fakt. Snažím se žít tím, co mám, a až se budu dusit, tak se půjdu někam nadechnout.
Když byste se ohlédla zpátky, co byste udělala jinak?
Kromě toho, abych měla sílu odejít z velmi špatného vztahu včas, bych přece jen odcestovala a víc studovala. Ale moc dobře vím, že vše, co se v mém životě událo a co se stále děje, má nějaký význam a je potřeba, abych si to s čistým štítem odžila.
Litujete něčeho?
Jak zpívá Edith: "Non, je ne regrette".
Jaké touhy máte?
Moc bych si přála mít ještě děti, ale to nezáleží jen na mně. Ráda bych své dceři poskytla klidné dětství a pevné zázemí.
Když jsme u malé Sofie, musím se zeptat, v jaké fázi jste nyní? Není tajemstvím, že s jejím otcem nemáte příliš dobré vazby…
Nebylo a není to lehké, víc k tomu bohužel říct nemůžu.
Tak pojďme k práci. Když jsme spolu naposledy mluvili, postěžovala jste si, že se vám nedaří herecky prosadit i mimo Ordinaci. Už se něco změnilo?
Konkrétně jsem mluvila o filmových příležitostech. Bohužel žádnou zajímavou filmovou nabídku jsem od té doby ještě nedostala.
Co bylo vlastně před Ordinací, která vám kariéru zásadně ovlivnila?
Po absolutoriu na konzervatoři jsem chtěla nastoupit na Filozofickou fakultu, přesněji na obor dějiny umění. K přijímacím zkouškám jsem se nakonec nedostavila, protože jsem nebyla připravená na zkoušky z filozofie. Odešla jsem tedy do divadla F. X. Šaldy v Liberci. Stále jsem měla pochybnosti, zda u divadla zůstat, proto jsem se pokusila odejít. V té době jsem se zkoušela uplatnit jako au pair v Americe.
A povedlo se?
Po půl roce čekání jsem nakonec dostala nabídku na roli, která se neodmítá. Pak jsem stále pochybovala, ale také stále hrála a samotná práce mě naštěstí postupně uspokojovala. Po třech letech tvrdé práce, kdy jsem zkoušela hlavní role a ve volných chvílích pracovala v baru, jsem usoudila, že je čas na změnu. Rozhodla jsem se divadlo dělat jen jako koníčka "z čisté lásky". Vždycky jsem se nějakým způsobem k divadlu vrátila, přestože jsem od něj neustále utíkala. Jsem Rak, tak to bude asi tím, že chodím pozadu.
Jaké profesní cíle si tedy dáváte teď?
Přála bych si dělat i dobré divadlo. Zahrát si spoustu velmi rozdílných charakterových typů, chtěla bych víc zpívat, ráda bych svoje povolání uplatnila právě ve filmech a seriálech a nechtěla bych ztratit svoji svobodu.
