Právě tehdy se jí začal plnit sen. „A co se mi vybaví, když se řekne konzervatoř? Cesta z internátu tři stanice metrem do školy v krásném prostředí starobylého města. A taky stýskání. Většina spolužáků byla z Prahy, měli teplý večeře a čistý věci, mě už v šestnácti vyhodili z intru a šla jsem na privát. Máma tyhle moje eskapády před tátou raději tajila,“ směje se Ivana Jirešová, na kterou teď čeká další pěkná práce.
Zpěv mi pomohl otevřít se a dostat ven emoce. Ty jsem v sobě zamykala a jela nadoraz. Navíc jsem si vždycky vybírala těžší cestu.
