A s tím souvisí i péče o svůj zdravotní stav. Nedávno podstoupila operaci křečových žil. „Na té hlavní jsem měla reflux, takže mi dělali katetrizaci. Ta krev předtím nešla dál do nohy a kvůli tomu mi na lýtku vystoupila žíla,“ popisuje herečka. „Nešlo jenom o estetickou záležitost. Máme to v rodině a táta mi radil, ať na to jdu co nejdřív.“
Přesto už brzy hodlá letět na Bali, kde bude cvičit bikram jógu. „Ptala jsem se doktora a řekl, že můžu. Já se do rizik nepouštím. Přijímám jenom výzvy, o kterých vím, že je snesu a unesu. Jinak jsem typický Rak, zpátečník. Mám ráda jistoty a klid,“ popisuje svoji povahu.
Léčila jsem se na psychiatrii, přiznala dcera Ivany Jirešové Sofie |
„Ale to, že jdu do určitých výzev, je kvůli tomu, že jsem citlivá a křehká. A jejich překonávání mě posiluje. I když jsou takové, o které člověk nestojí,“ naráží na nekonečný boj s otcem svého jediného dítěte. „To bylo velmi těžké období. Od jejích tří let byla ve střídavé péči. Já to nechtěla, věděla jsem, že to poškodí všechny zúčastněné.“
Sofie Höppnerová je už dospělá, ale nestálým rodinným zázemím poznamenaná. Dva týdny se musela chovat tak, jak po ní chtěl její dnes už zesnulý otec Ondřej Höppner a dalších čtrnáct dní fungovala podle toho, jak pravidla nastavila její matka. Přitom tyto domácnosti se lišily naprosto ve všem. Celých jedenáct let tak byla Sofie pod neustálým stresem a tlakem. Výsledek je ten, že trpí hraniční poruchou osobnosti, anorexií a bulimií.
Dcera Ivany Jirešové Sofie Höppnerová
„Jako máma jsem její sebedestrukci nebyla schopná přijmout. Velmi jsem se trápila,“ říká herečka, která začala chodit k psychoterapeutovi. „Potřebovala jsem některé věci vysvětlit, abych zkusila pochopit její chování. Terapeut mě teď vede tak, abych byla Sofii stále oporou, ale abych z toho sama nezešílela. Abych byla silná a neobviňovala se. Byla jsem už bezradná a vůbec jsem nevěděla, jak reagovat na to, jak se s dcerou míjíme,“ říká Jirešová, která o svém trápení neváhala otevřeně hovořit v knize rozhovorů Odstíny mateřství.
S blížící se padesátkou je herečka ještě citlivější než dřív. „Rozbrečí mě úplně všechno. Starý člověk, pokácené stromy… Ale mně to nevadí, beru to jako uvolnění. Je lepší pustit to ven, než v sobě dusit,“ říká.
Hraje v Divadle Broadway v muzikálu Lotrando a Zubejda a zkouší další roli v muzikálu Mýdlový princ, který se bude uvádět tamtéž. Zahraje si Zuzanu, samoživitelku, matku dvou dětí, která se zamiluje do hlavní postavy. A do toho točí pro Českou televizi s Martinem Písaříkem cestovatelský magazín Bedekr. „Když pak mám volno, nedělám nic,“ přiznává.
Ivana Jirešová: Kdo zažil ošklivé věci, má je v těle. Důležité jsou meditace |
Letos pojede s Bedekrem poznávat Rumunsko. „Jeden díl, adventní, jsme už natočili, to jsme byli v Temešváru a byl to velký šok oproti Velké Británii, kde jsme byli předtím. Oprýskané paneláky, domy z Rakousko-Uherska, které měly pod sebou plachty, aby zachytily cihly, které z nich opadávají… Ale jak byl ten advent, zpívaly se písně a byla tam spousta dobrého jídla, tak mě to naopak hodně nadchlo. Bylo to takové lidové, spontánní a lidé milí,“ popisuje Jirešová.
„V Anglii je naopak všechno moc sešněrované a k novinářům tam nejsou moc vstřícní, protože o reklamu v podstatě nestojí. Prostě ostrované, úplně jiný národ. Neodpustí nic. Měli jsme vymezený čas od osmi do devíti na natáčení v muzeu, ale vinou dopravní zácpy jsme přijeli o dvacet minut později. A stejně jsme přesně v devět museli místo opustit. Jsou už takoví, přísní. Mají svoje pravidla, přes která nejede vlak,“ vzpomíná.
Nejhorší zážitek má z Birminghamu. „Střední třídu ve městě nevidíte. Je někde schovaná nebo pracuje. Takže na ulicích jsou takoví ostřejší týpci. V Birminghamu jsme se skoro až báli, protože nás málem přepadli feťáci,“ vypráví.
„Angličané taky nejsou tak pohostinní jako třeba Španělé a Chorvati. V tom byl velký rozdíl. Takže jsem tam zažila zimu, což přímo nesnáším, a nedostatek jídla, protože jsme neměli čas se někde najíst. Ale přesto musím říct, že jsem byla ze Spojeného království nadšená. Doslova vedle. Jako národ jsou pro mě inspirativní. Tak uvidím, co nás potká v Rumunsku,“ přemýšlí.
24. října 2023 |
