„Představoval jsem si, že už budu jenom doma a v klidu. Vzpomínám si, jak jsme se o tom bavili s Honzou Kačerem, když byl ještě naživu, a já se mu svěřil: Honzo, já ti řeknu kacířskou myšlenku, mě už to divadlo nebaví. A on mi na to odpověděl: Mě už léta. Takovýhle bard!“ vzpomíná Vyskočil na svého kamaráda herce a režiséra zároveň.
Proč se tedy žene zpátky na jeviště? „Zavolali mi z Divadla Broadway, tak jsem řekl ano. Práce se neodmítá. A taky chci nějak zaměstnat hlavu. Proto jsem začal chodit na italštinu,“ prozrazuje. „A předtím na španělštinu. To jsem se přihlásil na Univerzitu třetího věku. Dostal jsem se až do třetího semestru. Ale pak jsem přešel na italštinu, protože s Romanou často jezdíme do Itálie. Ale tu studuji na jazykové škole.“
„Celkem mi to do té hlavy leze dobře, až se tomu sám divím. A s divadelními texty už vůbec žádný problém nemám. Ale na druhou stranu, když mi něco upadne na zem, počkám radši, až mi spadne něco dalšího, abych se nemusel shýbat dvakrát. Tam už je to horší,“ směje se.
Tím, že do Itálie jezdí často a jazyk si procvičuje v praxi, je schopný si už sám objednat jídlo v restauraci, nakoupit a leccos zařídit. „Jezdíme na stejné místo, bydlíme pár metrů od moře a je to tam bezvadné. Romana mluví italsky plynule protože tam dříve pracovala,“ prozrazuje Vyskočil.
Na Univerzitě třetího věku patřil mezi starší studenty, v jazykovce je ve svých bezmála osmdesáti letech jednoznačně nejstarším. „Tuhle jsem byl ale ve třídě úplně sám, protože všichni lehli s chřipkou. A ten můj vyučující je Ital, mluví jenom anglicky nebo italsky, tak to byla trošku horší domluva. Někdy člověk potřebuje, aby mu to učivo vysvětlili v mateřském jazyce. Takhle jsem se furt ptal sám sebe, rozuměl jsem mu dobře, nebo ne? Ale jinak byla ta hodina bezvadná,“ pochvaluje se.
S Romanou Fenclovou, která je o dvaačtyřicet let mladší, je už pěknou řádku let, což by na začátku jejich vztahu nikdo nečekal. „Několikrát jsme měli pauzu, protože já jí domlouval: Jednou budu starý a ty budeš litovat, že jsi se mnou ztratila mladá léta. Najdi si někoho věkově k sobě. Jenomže uplynul nějaký čas a zase jsme byli spolu. A teď začínáme sedmnáctý rok, takže už to nemá význam,“ vypráví. Přijali ho i její rodiče. „Já myslím, že by si netroufli něco mi říct, když jsou mladší. Já jsem v rodině nejstarší,“ směje se.
Jediným sporným bodem jejich vztahu bylo dítě, které on už nechtěl. „Člověk dospěje do věku, když už se na to necítí. Já mám čtyři děti (syn Jakub spáchal sebevraždu, pozn.red.) a sedm vnoučat. A když přijde ke mně ta nejmladší Rozárka, která už chodí do první třídy, za dva dny jsem rád, že si ji Míša (dcera herečky Ivany Andrlové a Ivana Vyskočila, pozn. red.) odváží domů. A to je přitom bezvadná. Jenomže starat se o dítě je únavné,“ přiznává,
„Navíc, když je člověk mladý, nic neřeší. Děcko spadne, pofoukáte mu bolístku a jde se dál. Ale s věkem už víte, co všechno by se mohlo stát a začnete být takový ten opatrný rodič, co má strach z toho, že se dítě někam řítí. Bojíte se, aby nebylo nemocné a jak to budete řešit… S přibývajícími léty se jednoduše stáváte starostlivější a bojácnější,“ přiznává Vyskočil, který k vlastním dětem adoptoval syna a sestru své bývalé manželky Anife Vyskočilové.
S tou se Romana dokonce časem skamarádila. „Romana je nesmírně hodná. Celá rodina ji má ráda. Vždycky se mě ptá: Ivánku nepotřebuješ nějaké peníze? A já říkám: Ne, Rominko, až budu potřebovat, já ti řeknu,“ směje se Vyskočil s tím, že pobírá nízkou penzi, ale nestěžuje si. Pobrekávání tohoto druhu nesnáší.
S Romanou ale bydlí odděleně. „Žije ve svém bytě, protože ode mě by to měla do práce hodinu a půl, tím že bydlím za Prahou. Takže přes týden je u sebe a ve čtvrtek večer už přijíždí za mnou, protože v pátek pracuje z domova, a jsme spolu až do neděle,“ nechává nakouknout do svého soukromí.
S Anife to stálo za to, ale sem tam mi šlo i o život, říká Ivan Vyskočil![]() |
Když před třemi lety tragicky přišel o syna, nastěhovala se Romana k němu a pomohla mu situaci zvládnout. „Kdyby nebylo jí a nepodržela mě, tak už tady nejsem, to říkám na rovinu. Moc mi pomohla,“ vypráví herec. „Policie to celé vyhodnotila jako sebevraždu a tím vyšetřování uzavřela. Otevřelo by se to pouze v případě, že by vyšly najevo nové skutečnosti. Ale já sebevraždě nevěřím,“ vrací se ke smrti svého syna Jakuba.
„Sám nevím, proč se mnou Romana je, možná je to tím, že nepiju, nekouřím… I když ženy, ty mě pořád zajímají, jenom už o mě nemají takový zájem jako dřív,“ směje se. „Ale Romanka mi říká: Ivánku, kde najdu lepšího chlapa než jsi ty? A že by prý nebyla tam, kde je, kdyby mě neměla. Je soběstačná, mohla si našetřit nějaké peníze, když u mě bydlela a já jí vytvářel zázemí. Ale obohacujeme se vzájemně.“





















