Před coming outem ho varovala kamarádka. Strašila, že přijde o práci. „Nic takového se ale nestalo,“ říká Lupták, který s pravdou šel ven před pěti lety. Přiznal taky vztah s přítelem – designérem interiéru, s nímž se odstěhoval do domu za Prahou. A plánoval si, že divadlo omezí. „Ale když přišla tato nabídka… Myslím si, že jednou za sezónu nazkoušet představení, je tak akorát. Víc bych toho dělat určitě nechtěl.“
Sousedi je přijali bez problémů. „Sžili jsme se dobře,“ říká Lupták, který se už naučil i některé práce kolem údržby domu. Za příliš zručného se ale nepovažuje. A jako chovatel se taky asi profilovat nebude. „Máme strašně malý pozemek, ale chtěl bych si pořídit slepice. Nejen kvůli vajíčkům, prostě se mi líbí. A bavila by mě i lama. Je to inteligentní přátelské zvíře, ale pro tu už tam prostor opravdu není,“ dodává.
Saša Rašilov, Ivan Lupták, Týna Průchová, Katrin Weitzenbauerová a Patrik Děrgel v představení Chlapi radši lžou
Nedávno vydal knihu Pan Bůh a paní Bohová mají krizi a chystá se psát další. Odborné znalosti už má. Absolvoval kurz psaní a nastudoval si odbornou publikaci. „Má to svoje pravidla, jak psát knihy, považoval jsem za nutné se s nimi seznámit, abych věděl, jak ten příběh vystavět,“ vysvětluje.
V jeho prvotině se postava July vyrovnává s životem v problematické rodině i se svojí jinakostí, která vyústí v coming out. Lupták v ní zúročil vlastní zkušenosti. „Ta druhá bude taky o vztazích. Podle mě psaní musí vždycky vycházet z autora, z toho, jaké situace zažívá,“ říká.
O vztazích zašmodrchaných, humorných i absurdních je taky komedie francouzského autora Érica Assouse, kterou s Luptákem a manžely Děrgelovými a Rašilovovými nastudoval jako zájezdovku Antonín Procházka.
Lupták hraje homosexuála, který skrývá svoji orientaci a naváže vztah s heterosexuální partnerkou. „Je to jemný nenápadný kluk. Líbí se mi, i když je vypočítavý. Přetvařuje se, aby zapadl do většinové společnosti, což je trošku smutné. Ale tak to je, má to tak spousta homosexuálních kluků i holek, že tímto způsobem zakrývají skutečnost,“ říká Lupták.
„V tomto případě mi homosexuála hrát nevadí, protože to není ‚vykroucená‘ role. V tom je to sympatické. Ale kdyby po mně režisér chtěl, abych ho hrál zženštile, to bych nemohl. Přijde mi zbytečné dělat ho takhle. Ale chápu ten princip v komediích na divadle, že to tak lidi mají rádi, že na to slyší. Obecně mi to ale přijde už jako přežitek, vykreslovat gaye tímto způsobem,“ říká.
Minulý rok šel do kin horor Uzel zla, v němž je jeho postava průvodcem po tajemných místech. „Vede zájezd lidí po místech, kde se staly tragické události. A ono se při tom začne dít něco nadpřirozeného, něco, co není hezké. Točili jsme v lesích na Křivoklátsku a v Praze v jedné fabrice. Tam jsme měli nočku a nestíhali. V pět hodin ráno začali přicházet zaměstnanci, spouštět stroje a my za nimi chodili a prosili je, ať ještě chvíli počkají,“ vzpomíná.
I když horor není jeho oblíbeným filmovým žánrem, tajemno ho oslovuje. „Bydlíme s přítelem kousek od hradu Houska, kterému se říká brána do pekel. A vždycky, když k nám někdo přijde na návštěvu, tak je tam vezmeme, abychom jim to místo ukázali. A je pravda, že se asi třikrát stalo, když jsme se fotili na nádvoří, že ta fotka nevyšla,“ popisuje.
Za hrdinu se nepovažuje. „Jsem spíš poseroutka,“ přiznává s tím, že temná místa záměrně nevyhledává. „Ale věřím na ně rád,“ uzavírá.
