Svou prvotinu věnujete „všem dětem z peřiňáku“. Očima malého kluka v ní popisujete rodičovskou krizi. Jak vás vlastně napadlo napsat román? Nudil jste se?
Možná trochu… Cítil jsem, že chci něco napsat. Ta kniha je vlastně můj splněný sen. Kořeny tohoto snažení jsou z doby dávno minulé, když jsem ještě na Instagram dával příspěvky a chtěl se nějak odlišit od ostatních kolegů, kteří tam jenom dávali fotky s nicneříkajícími popisky. Snažil jsem se ke každé své fotce vymyslet nějaký drobný příběh. Lidem se to líbilo, motivovali mě, abych napsal něco ucelenějšího. Cítil jsem, že by mě to bavilo, ale nevěděl jsem, o čem mám psát. A hlavně – jak na to.
Strach ohledně přijetí mé sexuální orientace v rodině byl v mých představách až démonizovaný. Než jsem se svěřil rodičům, v opilosti jsem to vyzvonil bráchům.
