„Jsme si podobní a vedeme teorie, který z nás je povedený model,“ říká Jan Kraus.
„Ivan má jednu teorii, že rodiče chtěli zopakovat úspěšný předválečný model z kvalitního materiálu. Bohužel ta kvalita materiálu v době komunismu klesla, proto jsem se narodil v takovém stavu. Já zas říkám, že Ivan byl takový prototyp. Zkusili to, nedopadlo to, jak chtěli, tak měli Elišku, Michala a pak si řekli, že teď už jsou zkušení a povedl jsem se já,“ říká Jan Kraus.
O jejich rodině napsal Ivan Kraus několik úspěšných knih jako Má rodina a jiná zemětřesení, Rodinný sjezd nebo To na tobě doschne. Nedávno vyšla kniha o něm samotném s názvem Pětatřicet domovů a jeden psací stroj.
Název odkazuje na časté stěhování Ivana Krause, které začalo už jeho narozením v březnu 1939. Když Hitler přišel do Prahy, matka se ho snažila ukrývat, protože otec byl z židovské rodiny. Otu Krause zatklo gestapo a prošel několika koncentračními tábory včetně Osvětimi. Ivan Kraus tak otce viděl až jako šestiletý. Po válce měli Krausovi další tři děti. „Já jsem se ze schovávaného kluka po venkově dočkal famílie. Hemžilo se to vedle mě sourozenci,“ vzpomíná.
Stejně jako jeho další dva sourozenci se ale v roce 1968 rozhodl s manželkou emigrovat do zahraničí a jeho rodiče měli zákaz vycestovat až do roku 1978, takže se deset let s dětmi neviděli. V Československu zůstal jen Jan Kraus, který své sourozence neviděl 12 let. „U nás v rodině byly takové nepříjemné přestávky způsobené světovým děním, které nás ovšem vedly k tomu, že si sebe vážíme nepoměrně víc, než kdybychom byli spolu pořád,“ říká Jan Kraus.
Bratr Jana Krause dostal nabídku od Celine Dion. Měl s ní jet turné |
Rodiče to ovšem nesli těžce. „Pro rodiče bylo dlouho smutné, když nás nemohli vidět. Jak já neměl rád vánoční telefonát našim. Cítil jsem, že matka těžce dýchá, že je těsně před pláčem. Já jsem nenáviděl volat,“ říká Ivan Kraus. „Jakmile za námi mohli vyjet a viděli, že nejsme o hladu, tak už byli v klidu,“ dodal.
S manželkou Naďou Munzarovou sjezdili celý svět jako loutkoherci. Díky tomu mohl Ivan Kraus psát pro radost a ne pro peníze. „Mohl jsem dělat něco, co málokdo může. Nemusel jsem se tím živit. Nás živily ty milované loutky. Na ty nedám dopustit. A to mi umožnilo nechat to být. Byla to zájmová činnost, čistě s chutí psané,“ říká Ivan Kraus.
