Před nedávnem jste si díky našemu rozhovoru opět stoupla před objektiv fotoaparátu. Chybí vám modeling?
Je to něco, co znám. Focení do časopisu Žena a život jsem si užila, ale je fakt, že se už opravdu dlouho pohybuji mimo tento svět. Jsem introvert. Vylezu, když na něčem pracuji a potřebuji udělat propagaci, a pak si zase zalezu.
Zároveň jste ale právě v tento okamžik doběhla z rádia, kde máte denně vlastní relaci. Slučuje se tato práce s vaší introvertní povahou?
No... Není to sranda. Navíc jsem si zpočátku myslela, že jen přijdu a budu hodinu něco povídat. Říkala jsem si, že s rozhovory mám zkušenost, tak to přece musí jít. Ale vše je samozřejmě úplně jinak. Musím se neustále připravovat. Před chvílí jsem ve vysílání skončila a už zase přemýšlím, o čem budu mluvit zítra. A tak je to každý den.
Po panické atace mi švihalo, ale bohužel jsem si fakt, že mi švihá, uvědomovala. Což je horší. Mnohem radši bych byla blázen, který nic nevnímá.