„Dřív jsem sladké skoro nejedla, teď mi chutná čím dál víc. Někdy se na něj přímo vrhám. Tak jsem začala chodit do posilovny. K tomu si jedu svoji čtyřminutovou sestavičku „pozdrav slunci,“ kterou dělám celý život a zakončuji ji tím, že si stoupnu na hlavu,“ prozrazuje Irena Obermannová.
V posilovně má trenéra. „Jsem lempl, nebaví mě to, ty stroje jsou mi odporné,“ říká na rovinu, „ale snažím se přemoct. Chodím jednou týdně, měla bych ale aspoň dvakrát.“
Rozčílená Obermannová: Neplaťte si důchodové pojištění, vyzvala spisovatelka |
V září jí vyjde knížka s názvem Očima starý holky. Články do rubriky stejného názvu píše pro ženský web a střídá se s autorkou, která má rubriku Očima padesátky. „Ale mně přišlo úplně nablblý, abych psala Očima šedesátky. Já se totiž cítím pořád jako holka, i když racionálně vím, že už jí nejsem,“ vysvětluje. Postřehy ze života, které kniha obsahuje, jsou určené zralým ženám od padesáti výš.
„Musím říct, že se mi můj současný věk strašně líbí. Člověk už toho hodně zažil, je všeho pánem, má sebedůvěru... Já si teď opravdu připadám líp než třeba ve čtyřiceti,“ vypráví.
Za sebou má sňatek, rozvod, výchovu dětí, dočkala se vnoučat a má i své obdivovatele. Markétou Harasimovou byla oslovena, aby jí pokřtila její pětatřicátou knihu, psychothriller Matka. „Protože jsem kolegiální a ctím, když někdo vydává víc knížek než já, tak jsem řekla ano,“ vysvětluje Obermannová. S autorkou, která má na svém kontě i dětskou publikaci, se totiž skoro nezná.
Sama doufá, že taky jednou napíše něco pro děti. „Zatím nemám čas, nestíhám. Hlídám vnoučata a dělám hodně projektů, o kterých ještě není třeba mluvit, protože vůbec nevím, jestli klapnou. Práce scenáristy je už taková – strašná,“ vypráví. Jejím posledním dílem je na její poměry velmi netypický scénář k celovečernímu filmu, pro který teď hledá producenta.
V létě se spisovatelka a scenáristka každý rok přesouvá do svého druhého domova – na chalupu. „Tam jsem šťastně „zakopaná“ na vsi a na dovolenou jezdím až na podzim,“ prozrazuje. Návštěvy ale vítá. „Všechny vidím ráda, mají povoleno za mnou jezdit,“ říká o dcerách i vnoučatech. „Ta chalupa je veliká a když spolu nechceme trávit čas, tak nemusíme,“ dodává.
S dcerou Berenikou Kohoutovou měly podcast, který zničehonic ukončily. „Lidi nás pořád podezřívají, že jsme se pohádaly, a proto skončil. Ale tak to není. Nám záleželo na tom, abychom něco sdělily a všechna témata jsme už vyčerpaly,“ vysvětluje.
Nic dalšího společně nechystají. „Berenika se chce na plné pecky věnovat vlastním projektům. Hudbě a divadlu. Čekají ji velké příležitosti. V Divadle Studio DVA bude hrát titulní postavu v muzikálu Špinarka. Má dvě malé děti, takže to pro ni i pro mě bude záhul. Přesto se na to těším, hlavně na tu její roli, i když to nebude nic lehkého. Ale Berenika zpívá dobře, zvládne to,“ říká. Ve svém repertoáru má i Martu Kubišovou, kterou hraje na Letní scéně Musea Kampa.
Měly jsme hezký vztah, teď se nenávidíme, říkají Kohoutová a Obermannová |
Komunikace Ireny Obermannové s dcerami se proměňuje. „Když se ženy stanou maminkami a založí si vlastní rodinu, vztah s matkou vstupuje do další fáze. Pamatuji si z vlastní zkušenosti, že jsem si potřebovala vytvořit trošku distanc, což nám s dcerami zrovna moc nejde,“ říká.
„Ale všechny bychom si to přály, i když se máme velmi rády a jsme si blízké. Jenomže někdy až moc. Teď chceme být každá víc sama za sebe i v tom vztahu,“ vypráví. Dál ale zůstává milující a hlavně hlídající babičkou. „Vnoučata se mají rády, a to mi dělá velkou radost,“ pochvaluje si.
„S Berenikou obecně moc konfliktů nemám… A Rozárka je režisérka, takže ta je direktivní a já někdy neposlouchám. Tím pádem mezi sebou máme někdy třenice, ale vždycky se to vyřeší. Obě jsme příliš dominantní. Berenika taky, ale ta umí ustoupit, je větší pohodář,“ popisuje Irena Obermannová vztah se svými dcerami.
