Její rodiče byli slavní a talentovaní, čímž svoji dceru nepřímo zatížili. „Možná jsem trošku o herectví jednu chvíli uvažovala, ale bála jsem se, že bych nebyla tak dobrá jako máma. A s psaním to bylo podobné. Měla jsem s ním začít dřív. Ale byla jsem zamindrákovaná,“ říká Kristina Novotná.
Léta se věnovala scénografii. Na divadle vytvořila bezmála dvě stovky inscenací. A když práci v divadle opustila, začala psát. Talent nejspíš zdědila po svém otci Josefu Aloisi Novotném, který je mimo jiné autorem scénáře k filmu Cesta do pravěku. „Mám ten film ráda a vždycky, když ho sleduji, myslím na to, že v tom gumovém ještěrovi, který plave ve vodě, je můj otec,“ vzpomíná Novotná na celovečerní snímek, který předběhl svou dobu.
Kristina Novotná
I Novotná spolupracovala s filmovým průmyslem. Její první příležitostí byla Housata režiséra Karla Smyczka, do kterých dělala kostýmy. „Tenkrát jsem během natáčení oslavila narozeniny, takže z toho byla velká událost. Přijela za námi máma, dostala jsem obrovský dort… Ráda na ty chvíle vzpomínám,“ říká.
Se Smyczkem poté natočila ještě slavné Sněženky a machry. „Všichni jsme věřili, že to bude dobrý film, kdyby o tom člověk nebyl přesvědčen, tak by se do takové práce ani nepouštěl. Ale že to bude mít takový úspěch a dokonce i po letech, to nikdo netušil, to dopředu vědět nemůžete,“ vzpomíná na snímek, který ji pěkně potrápil.
Sněženky a machři (1982)
„Měla jsem problém ty naše herce obléct, protože tenkrát se tady nic pěkného nedalo sehnat. Naopak Housata se mi dělala dobře. Holky byly na internátu a nemusely mít na sobě nic zvláštního, ty jsem oblékala podle charakteru. Tady to ale bylo horší. Chudák Veronika Freimanová musela hrát ve své vlastní kombinéze,“ vzpomíná Kristina na osmdesátá léta.
„Znala jsem lidi z lyžařského prostředí, věděla jsem, jak chodí oblečení, že mají i věci zahraničních značek, tak jsem začala shánět bundu ‚topferku‘. A nakonec jsem si ji vypůjčila v Peci pod Sněžkou od jednoho závodníka. A to bylo taky dobrý, jela jsem pro ni dolů na lyžích, protože jiná šance nebyla, ale než jsem ji získala, tak už vlek nahoru nejel a já ten kopec musela v lyžákách vyšlapat. Ale to jsem ještě byla mladá,“ vzpomíná Novotná.
Na divadle začínala v Mostě. Víceméně inkognito. Nikdo zprvu nevěděl, že je dcerou Ireny Kačírkové. „Já měla jméno po tatínkovi, takže to nebylo tak evidentní. Máma neměla ráda protěžované děti. Říkala, že si musím svoji pozici vydobýt sama,“ říká Novotná.
Kačírková v nejslavnější roli bílé paní ve stejnojmenné komedii z roku 1965. Vzadu přihlíží Jiřina Bohdalová.
A ani nebylo radno se o Kačírkové na veřejnosti zmiňovat, protože po šedesátém osmém roce, kdy hlásila v rádiu zprávy o postupu ruských vojsk, měla některá města zakázaná. „Speciálně na sever republiky jezdit nesměla,“ vypráví její dcera.
Přestali ji obsazovat ve filmu i v rozhlase. V televizi mohla hrát jen drobné a záporné role. Zažila to už v padesátých letech. Tenkrát ji StB dokonce nutila ke spolupráci, kterou tvrdošíjně odmítala. Nakonec hrozilo, že jí coby reakcionářce odeberou malou Kristinu a dají ji do dětského domova.
„Dnes to vypadá jako nemožné, jenomže v té době šlo doslova o život, takže dát dítě na převýchovu do nějakého ústavu, by pro ně žádný problém nebyl. Ale našli se přátelé advokáti, kteří mamince pomohli,“ vypráví Kristina, které tenkrát bylo kolem pěti let. „Tak malé dítě se ještě převychovat dá, naučíte ho i hajlovat, když budete chtít,“ popisuje děsivou dobu.
Maminka byla ve své době ikonou. Vzdělaná, jazykově vybavená, mimořádně krásná a také talentovaná. „Byla sportovkyně, dobře tancovala, ale jinak o sebe nijak zvlášť nepečovala. Měla to, jak se říká, zadarmo,“ vypráví Kristina.
Tereza Kostková, Kristina Novotná, Petr Kostka a Carmen Mayerová (22. října 2015)
„Možná používala nějakou kvalitní odličovací kosmetiku, ale to bylo tak všechno. Akorát si nechala později odstranit žilku, která se jí udělala pod okem. Radili jí to lidé od filmu a z televize, protože to bylo na kameře vidět,“ vypráví. Její obraz žije v povědomí veřejnosti dodnes. „Stane se, že ke mně přijde žena mého věku a povídá: Můj táta byl zamilovaný do vaší mámy. Chudák moje maminka, co ta se nažárlila!“ usmívá se třiasedmdesátiletá Kristina.
Její dětství nebylo příliš veselé. Jednak byla šikanována spolužáky a taky neměla skoro žádný kontakt se svým otcem. Kačírková s Novotným se rozvedli, když Kristině byly tři roky. A maminka na ni měla vysoké nároky. Chtěla, aby byla stejně krásná a reprezentativní.
Ale Kristina byla jiná, svá. O strastech i krásných okamžicích svého života vzpomíná v knize Setkávání s Irenou Kačírkovou, jejími přáteli, nepřáteli a jinými zvířaty, kterou vydala před deseti let. Letos uplyne sto let od narození herečky a čtyřicet od její smrti. Zemřela na rakovinu žaludku. „Máma se uštvala,“ vypráví Kristina, „protože vždycky chtěla být dokonalá, stoprocentní, nezklamat.“
S režisérem Ladislavem Rychmanem byla šťastná několik let.
Vzhledem k složité rodinné situaci byla také většinu života sama živitelkou několikačlenné rodiny. Do ní patřili vedle Kristiny i rodiče herečky. Lásku takovou, která by ji přijala se vším všudy a hlavně o niž by se mohla opřít, Kačírková nepoznala. Přitom chodila s Jiřím Šlitrem, Ladislavem Rychmanem, který jí svěřil roli ve filmu Starci na chmelu.
Mnohem větší štěstí měla na kamarády. K těm největším patřil Eduard Cupák, který tenkrát skrýval svojí homosexualitu i přítele. Měli se všichni navzájem rádi, pomáhali si a trávili spolu i dovolené.
Kristinu od útlého dětství obklopovali významní umělci, ať už to byli herci jako Vlasta Fabiánová, František Smolík, Václav Voska nebo básník František Hrubín a výtvarník Cyril Bouda. „Nejraději jsem ale měla Radovana Lukavského, asi to bylo dáno i tím, že jsme příbuzní. Ten se mě ujal, když máma zemřela. Vodil mě do divadla…,“ vzpomíná Kristina.
Tereza Kostková, Kristina Novotná, Petr Kostka a Carmen Mayerová (22. října 2015)
Je vdaná, žije nedaleko Českého Krumlova a z manželství má dnes už dospělého syna Kryštofa, který ještě stihl svoji slavnou babičku poznat a trochu si jí užít. „Brzy pochopil, že když bude dobře reprezentovat, chovat se jako malý Lord, že se s ní bude mít dobře. Brala ho na lodičky, dopřávala mu laskominy, prostě mu dělala pomyšlení,“ vzpomíná Novotná.
Její právě vycházející povídky jsou inspirované lidmi, které potkala nebo situacemi, jež sama zažila. „Ty příběhy jsou jakoby fantasy, ale v druhém plánu si všímají něčeho v současné době aktuálního. Třeba, že si lidi nechávají píchat do sebe všechno možné, vycpávat si zadek… Přitom nejlepší by bylo, kdyby zůstali sami sebou. Nebo ty show co se tady dělají a vysílají v televizi… Ve skutečnosti to žádné reality show nejsou a ani nemůžou být. Stačí, aby se člověk pozorně díval a přijde na to sám,“ říká spisovatelka.
Psát nepřestává. Do budoucna má v plánu vydat pohádky pro starší a pokročilé.
