Získat svou první hlavní hlasovou roli v animovaném filmu musí být velká věc. Jak se to přihodilo?
Když mi bylo asi deset, byl jsem společenský chlapeček, trochu při těle. Do školy jsem chodil s Tondou Macháčkem, synem Kristiny Dufkové, režisérky filmu. Ta si na mě ale při výběru herců nevzpomněla. Byla to ale Maja Hamplová, castingová režisérka, která mě kdysi o prázdninách poznala na Fuerteventuře a ta mně právě navrhla, ať namluvím postavu Bena ve filmu Život k sežrání. Vtipné bylo, že mezitím, než se celý projekt zpracoval, utekla spousta času. Já mezitím začal mutovat, takže jsem některé pasáže musel ještě předabovat (smích).
Působíte nesměle, jak zvládáte festivalový nápor a zájem o vaší osobu v Karlových Varech?
Bylo to pro mě náročné. Styděl jsem se. Nebyl jsem na to připraven. Stejně jako se samotným dabováním jsem byl vhozen rovnou do vody…
Zamýšlel jste se nad postavou Bena? Je vám něčím blízký?
Docela jo. Jak už jsem zmínil, býval jsem při těle, takže vztah k jídlu máme podobný (smích). Milujeme oba hudbu a stylem humoru se taky podobáme.
Máte rád podobný druh filmů?
Ano, mám rád stop motion animaci. Třeba Tima Burtona a jeho Ukradené Vánoce, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Frankenweenie: Domácí mazlíček, nebo Psí ostrov od Wese Andersona. Jinak jsem filmový nadšenec. Poslední filmový zážitek mám právě z Karlových Varů. Dokument o Chetu Bakerovi Let’s Get Lost můžu jen doporučit.
Svým extravagantním stylem tak trošku budíte na ulici pozornost, kam na ty kousky chodíte?
S oblibou prolézám pražskými i mimopražskými sekáči a zanechávám v nich svoje kapesné. Které to jsou, vám ovšem neřeknu (smích). Jediný, který vám prozradit můžu, je skříň mého dědečka, který býval krejčím. Takže jeho skříň je plná ručně šitých originálů.
Máte nějaký módní vzor?
Módní vzor nemám. Líbí se mi styl mé sestry Rozálie. Já sám se snažím být kreativní, originální a barevně pestrý, bez ohledu na módní trendy.
Vaše sestra Rozálie Havelková je i úspěšnou hudebnicí, půjdete v jejích šlépějích?
Rozhodně bych chtěl dělat něco spojeného s hudbou. Studuji klavír a bicí na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy. Momentálně mě nejvíc baví jazz. Rád bych se ucházel o studium bicích na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Podle vlastních slov si se sestrou hodně rozumíte, v čem nejvíc?
Hlavně v humoru. Taky spolu posloucháme hudbu a máme toho spoustu společného. Třeba rodiče. Je pro mě vzorem v tom, že skládá svoji hudbu a texty a živí se tím. Že je vtipná a chytrá a taky hodná. Někdy. Ale jenom na mě.
Váš druhý domov je i na Fuerteventuře, co tam nejraději podnikáte?
Na Fuerteventuře hlavně surfuju a spím a surfuju a spím.
Je vám patnáct let, jste typický představitel své generace, nebo se spíš vymykáte?
Myslím si, že nejsem zrovna typickým představitelem své generace. Třeba jsem si zrušil Instagram a jiné sociální sítě jsem ani neměl. Poslouchám starý jazz, koukám na staré filmy, pouštím si LP a to moji vrstevníci, myslím, moc nedělají. Jsem asi trochu z jiné doby. Třeba je to mým jménem. Dostal jsem ho prý po Hugo Haasovi.
