Je pondělní ráno. Sedím v kavárně Slavia u Národního divadla. Michal Horáček, úspěšný textař, multimilionář, který nedávno prodal sázkovou kancelář Fortuna, má přijít v deset hodin. Listuji v MF DNES a začtu se do článku "Premiér Paroubek do voleb utratí to, co měl ušetřit"...
"... kdyby byl hodně vysoký kurz," říká s úderem desáté nad mým stolkem Horáček (klobouk v ruce, perfektně střižený tmavý oblek na sobě), "tak bych určitě uvažoval, že si na volební vítězství Paroubka vsadím."
* Vy věříte, že opravdu vyhraje?
Ani ne, proto mluvím o vysokém kurzu. Tak dvacet ku jedné. Ale myslím si, že ta Topolánkem ohlášená noc dlouhých nožů a rozdělování funkcí jsou dost předčasné. Skoro tolik, jako nedávná vyjádření politologů, že ČSSD bude mít potíže vůbec se dostat do parlamentu. Zvláštní, jak úsudek hloupých ovlivňuje momentální stav věcí. Ale rok je hodně dlouhá doba. Dejte mi to dvacet ku jedný a můžeme se rovnou vsadit.
* Jste čerstvý multimilionář, máte vůbec představu, kolik jste vy odvedl státu na daních - aby vlády měly co utrácet?
To tedy nemám. Největší daně se ale skrývají pod pseudonymem. Zdravotní a sociální pojištění tomu říkají. U nás zběsilých 35 procent, a to jen ze strany zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že jsme jako Fortuna měli svou říši ještě na Slovensku a v Polsku a zaměstnanců tisíce, tak ty odvedené sumy radši ani počítat nechci.
Radujte se z těch, kdo si koupili ferrari
* Setkal jste se už závistí?
To je jako byste se mě ptala, jestli jsem se setkal s deštěm. Ale já říkám: z každého člověka, který si koupil ferrari, se radujte. Z každého takového auta za čtyři miliony ten člověk zaplatil devatenáct procent DPH, což je nějakých osm set tisíc korun. Vidíte-li tedy ferraristu, řekněte si - ten kořen dal nám všem osm set tisíc. Tuhle jsem jednomu člověku, který si koupil letadlo, řekl: "Děkuju pěkně!" Pravda, koukal na mě jako na trotla, ale ve skutečnosti je blázen ten, kdo si takového dobrodince nepovažuje.
* Jaký je to pocit, být na celý život finančně zabezpečený? Své stamiliony už nikdy nestačíte utratit. Není to trochu deprimující?
Nebudu vám nic nalhávat. Je to velmi příjemné. I když na hlubší zhodnocení je brzo. Mluvíme totiž o pouhém jednom měsíci v mém životě, protože finální vyrovnání s kupcem Fortuny se uskutečnilo v půlce června...
* Ale bohatý jste byl i předtím, jako majitel firmy.
Podle místních měřítek nejspíš ano. Ale to bylo bohatství kontaminované odpovědností. Za firmu i za lidi, kteří pro ni pracovali. Jste-li básníkem, můžete se odmlčet třeba na deset let a ještě na tom získáte, protože třeba vyzrajete. Jste-li podnikatelem, nemůžete se odmlčet ani na deset týdnů, protože mezitím shnijete a vaše firma spolu s vámi. Teprve teď mám odpovědnost jen sám za sebe a své nejbližší, takže teprv teď mohu peněz používat k tomu, v čem je jejich blahodárná síla - k rozšíření své svobody a svých možností. Snad je to něco jako dovolená...
To je příběh, to je král!
* Když mluvíte o dovolené, jak ji tráví milionář? Odchází do lesní pustiny kácet stromy a v prostotě se odpoutává od bohatství, nebo naopak na jachtě plné šampaňského a krásných dívek juchá? Tak to alespoň ukazují ve filmech.
Statisticky průměrného milionáře neznám, tak řeknu něco o své vlastní představě. Zrovna teď jsem byl v Norsku s velmi krásnou dívkou. S mou ženou... Dovolená byla luxusní v tom, že jsme nemuseli cestovat autobusem a podřizovat se diktátu skupiny... Jedna paní se jde třeba vyčurat, jinému se nechce dívat na vodopády... Měli jsme průvodce jen pro sebe. Přijel s autem, uměl norsky, věděl spoustu zajímavých věcí a uměl zařídit cokoli. Na vodopád jsme mlčky hleděli tři čtvrtě hodiny. Nikomu to nevadilo a nám to prospělo.
* Proč zrovna Norsko?
Protože jsem tam předtím nebyl. Zvláštní kraj. Snad dvacetkrát větší než Česko a přitom se "odehrává" na nějakých 30 metrech mezi pobřežím fjordů a strmými svahy hor. Když moderní Norové kolonizovali svou zem, předháněli se v tom, kdo si zřídí farmu na nejnepřístupnějším místě. Tři sta metrů nad hladinou geirangerského fjordu jsem viděl farmu člověka, který tam kdysi žil se ženou, dětmi a 116 kozami. Z lodě tam lezl po provazovém žebříku a kozy a děti musel přivazovat na lano, aby mu nespadly do vody. Tak vstoupil do legend. A současný norský král Harald, když uvažoval, kde se svou ženou stráví noc o stříbrné svatbě, si vybral právě tohle místo. To je příběh, to je král !
* To je úžasně romantické i symbolické.
A já se ptám, jestli by česká hlava státu takovou symboliku vůbec pochopila. Od Václava Klause jsem při nějaké naší pohromě slyšel, že nepřijede, protože nehodlá dělat, jak řekl, prázdná gesta.
Ale vyhrnout si rukávy, postavit se vedle vesničanů a chvíli tahat z vody klády a slepice, to není gesto prázdné. To je to, co má hlava státu přímo v popisu práce. Vždyť tím pomáhá postiženému nejen smrtelný člověk, ale taky samo nesmrtelné Česko. No ne?
* To nezní moc výchovně rodičovsky...
A přitom speciálně my jsme jediná generace v dosavadní historii světa, kdy jsou děti blíž moudrosti než rodiče. Ti uměli jen socialismus a rvačku o kus
Jdu studovat na univerzitu
* Jste mužem mnoha řemesel. Býval jste černý sázkař, novinář, stále ještě píšete do novin eseje, skládáte písničky, byl jste úspěšný podnikatel. Ale čím jste chtěl být jako dítě?
Od pěti let spisovatelem. Ještě se mi to nepovedlo.
* Alespoň máte nějaký cíl pro druhou půlku života...
Ba ne, to byl můj cíl pro celý život... Nějak se to prostě zvrtlo. Ale píšu... divadelní hru ve verších, dodělávám s Petrem Hapkou další album. No a konečně, jdu studovat.
* Na vysokou školu?
Ano. Kulturní antropologii na Fakultu humanitních studií UK.
* A proč, promiňte ten výraz, na stará kolena jdete do školy?
Přece abych měl vzdělání. Nejen sečtělost, kterou si mnozí se vzděláním pletou. Erudice musí být formální, podléhat zkouškám před autoritou.
* Potřebujete vzdělání pro svou spisovatelskou kariéru?
Ne, jen pro lepší život. Pro uměleckou tvorbu může být vzdělání, paradoxně, spíš na škodu. Něco nového přináší zpravidla ten, kdo nemá potuchy, jak se "to má dělat" podle stávajících pravidel. Dělá to po svém.
* Čili, píšete-li texty k písničkám, tak je lepší o poezii nic nevědět?
Asi jo. Nikdy jsem nečetl poezii, neznám teorii verše, píšu si, co mě napadne.
* Vy jste byl sázkařem už od 15 let. To asi nebyla představa rodičů o vaší budoucnosti?!
Rozhodně ne. Oba byli doktoři filozofie a z mé volby byli úplně vyřízení, nikdy se z toho nevzpamatovali. Rodiče ale nikdy nevědí, co je dobrý pro děti. Nikdy.
* To nezní moc výchovně rodičovsky...
A přitom speciálně my jsme generace v dosavadní historii světa, kdy jsou děti blíž moudrosti než rodiče. Ti uměli jen socialismus a rvačku o kus státního sousta. Celý život lhali, vesměs se flákali, neměli jakoukoli odpovědnost. A děti? Už pochopily, že zadarmo jim nikdo nic kloudného nedá. Zvládají internet, cestují, kdejaký středoškolák mluví anglicky líp než kdejaký premiér. Ony jsou první generací dětí, která může učit své rodiče. A to ještě nejsme v době, kdy se nás děti zeptají, jak je vůbec možné, že jsme devětadevadesáti procenty hlasovali pro komunisty, proč jsme schvalovali okupaci vlastní země, posílali žádosti o tresty smrti pro Miladu Horákovou. Až se zeptají, bude to děsivé.
* Vy jste opravdu nikdy nic pro děti nezařídil?
Ne. Syna, který se dostal na vysokou, ale jednou napadalo, že jsem mu přijetí zařídil. Šel za děkanem a zaútočil, že jsem to byl já. Děkan mu namítl, aby neurážel školu. Syn tedy žádal o vyhazov. Děkan na to, že jedničkáře vyhodit nemůžou. A tak syn odešel sám a pak se potají znovu přihlásil, udělal nové přijímačky a vystudoval.
* Asi není jednoduché mít tak samostatné dítě, že?
To tedy není. Ale kdyby mi někdo syna předem popsal a zeptal se, jestli bych právě takového chtěl mít, zařval bych ANO!
* Vy jste získal z rodiny pestrý sumář genetických informací. Předek ruský pop, prastrýc vědec Jaroslav Heyrovský, otec překladatel, v rodině koluje vlašská i indická krev, babička byla katolička, otec komunista... Jak jste tu informaci zpracoval?
Nevím. Fakt ne. Ale odnesl jsem si z rodiny, kde měl každý nějakou tu svou "víru", silné přesvědčení, že všechny mají právo na život, jsou-li poctivě zastávány. No a pak ta úžasná škola -od puberty mezi hazardními hráči...
* ... to asi moc způsobná výchova nebyla.
Způsobná ne, ale poučná. Prostředí hazardních hráčů byl ostrůvek tržního hospodářství v moři socialismu. Platilo jen to, co si kdo vymyslel a co kdo udělal. Scházeli se tam lidé jen na základě hráčského pudu, středoškolští profesoři, taneční mistr, šéf statistického úřadu, ředitelé firem a na druhé straně negramotní uhlíři či pasáci. Byla to pestrá společnost a i díky ní mám sklon vyslechnout si s respektem téměř každý názor.
* Co vás přivedlo k hazardu? Vášeň? Riziko?
Ani jedno. Viděl jsem v něm možnost individuální, nekolektivní cesty. Nejstrašnější dojem, který jsem kdy v životě z něčeho získal, je takzvaná "dobrá parta". To je, nač delegujete svou individualitu. Od party začíná ono "party", NSDAP, VKSb, hesla Straně věřte... Toho se děsím. A mezi hazardními hráči parta nebyla. Jen odpovědnost za vlastní skutky.
* Nač byste si nikdy nevsadil?
Na cokoli neetického, co souvisí s lidským neštěstím. Jak to zakazuje i bookmakerská etika v Británii. Tam se navíc nesmí sázet na nic, co se týká britské královské rodiny. A já jsem monarchista.
* Neříkejte, že byste si přál monarchii i u nás?
To bych si vážně přál! Tahle země přece je přece pořád skrytá monarchie! Každý prezident, i Husák, je lidmi vnímán jako tatíček král. Jen ta naše kvazimonarchie nemá úctu, nepřesahuje hranici věčnosti. Mít královskou rodinu, to by bylo moc hezké pro tuhle zem. Třeba by i nám pomáhal na nohy takový král jako Harald.
* Vy jste se ale hodně zasazoval o přímou volbu prezidenta...
Přímá volba nebude.
* Proč by nebyla? Některé strany ji mají i v programu.
Nebude. Politici si vždycky najdou dost překážek, aby ji nedopustili. Nemohli by kšeftovat. Komunisti by to také nepřipustili - oni už o každém prezidentovi rozhodují, tím se symbolicky povyšují do slušné společnosti. I proto jsem byl pro přímou volbu.
Devětadvacet let manželsví je výhoda
* Včera jsem v rádiu slyšela krásnou písničku Dívám se dívám, kterou jste složil s Petrem Hapkou. Celá ta písnička vypráví, jak vám žena "kryje záda". Je to váš příběh?
Ano.
* Máte pořád tu samou manželku, i když jste zbohatl. To nebývá dnes zrovna obvyklé.
Devětadvacet let manželství je ohromná výhoda. Do takového vztahu člověk hodně citově investoval, máte společné vzpomínky, můžete si říkat "pamatuješ, tenkrát v Harrachově". Mladé manželky - to je zoufalý koncept chlapa, který se ve strachu ze stárnutí chce zachránit na úkor někoho jiného. A to je tak sprostý! Jen proto, že žena má najednou vrásky? No a co? Já je mám taky. Zaplať Pán Bůh, to jsou ty tahy ve tvářích...
 OTEC A DCERA. Michal Horáček otextoval svojí dceři Ruth část Hapkovy skladby z filmu Panna a netvor. |
 Textař a předseda poroty SuperStar 2 Michal Horáček. (4.11. 2004) |
 Michal Horáček, předseda poroty druhé řady SuperStar při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (5.11. 2004) |
 Porotci druhé řady Superstar - Eduard Klezla a Michal Horáček. |
 Michal Horáček |
