Jak jste se stala chalupářkou?
Na chalupu jsem vlastně jezdila odmalička. Prázdniny jsem trávila s babičkou a dědou v Jizerských horách. Jen kousek – asi sto metrů – od místa, kde jsem postavila roubenku Benešku. Jezdili jsme tam velmi často. Tam se asi zažehla ta první „chalupářská jiskra“. Vyrůstala jsem v tom. I když jako dítě jsem spíš remcala: „Proč nemáme moderní věci?“ Ale ta atmosféra a „chalupářské srdíčko“ ve mně prostě zůstaly. Později si maminka s partnerem pořídili chalupu, takže ten rytmus – každý víkend na chalupu – mě vlastně provází celý život. Jako puberťák jsem to samozřejmě nesnášela, hlavně protože se na chalupě makalo: sekalo se dříví, nosila se voda… To už dnes děti neznají. Ovšem zpětně jsem za to ráda.
Dřív se říkalo, že herec v divadle nevydělá, ale to už dávno neplatí. Pokud nejste ve stálém angažmá a hrajete na volné noze, můžete mít za večer honorář, který je srovnatelný se seriálovým natáčecím dnem.
