Chystáte se právě do zahraničí, konkrétně do Barcelony. Co tam jedete dělat?
Mám tam přítelkyni, která je na škole a učí se španělsky. Takže tam jedu zčásti za ní, ale podívám se tam i po nějakých agenturách, abych trošku rozhodil sítě. No a jedu si odpočinout na dovolenou.
Jste hodně jazykově vybavený. Kolik jazyků plynule ovládáte?
Plynule jsou to tři: čeština, anglicky mluvím s dvěma přízvuky – severoamerickým středozápadním a britským přízvukem, a pak umím německy.
Ten středozápadní přízvuk pochytíte, když posloucháte Johnnyho Cashe a jiné country hvězdy?
(smích) Asi jo, ale tak jsem to já úplně neudělal. Od devíti let jsem se učil angličtinu. I po škole jsem měl doučování s rodilými mluvčími, a tak jsem pochytil akcenty. Ale úplně prapůvodně jsem měl texaský přízvuk. To mi bylo nějakých jedenáct nebo třináct a měl jsem právě učitele z Texasu. Měl takovou tu žvýkačku, opravdový texaský přízvuk. Pak se mi to postupem času změnilo, jak jsem měl dva učitele z Colorada a ještě jsem poslouchal hodně filmy. Tam je texaský přízvuk přece jen méně, takže jsem pak pochytil středozápadní přízvuk.
Tony Mašek ve filmu Maturant (2019)
Kdyby diváci přemýšleli, odkud vás můžou znát, tak to je například film Prvok, Šampon, Tečka a Karel nebo seriál Kukačky. Co tady z těch posledních projektů pro vás bylo nejpříjemnější natáčení?
To se strašně těžko porovnává, obojí bylo skvělé. Oba projekty jsem si hrozně užil, byly neuvěřitelné. Byl tam skvělý tým, točilo se opravdu hrozně příjemně, a co se herecké kolegiality týče, tak na obou projektech to bylo boží.
Jaký je Patrik Hartl v roli režiséra?
No skvělý. On si herce vede hodně přímo, což je strašně příjemné. Člověk pak ví, co má dělat, nejsou žádné zmatky. Je opravdu dobrý přímočarý chlap a co se řekne, to se udělá. Takže si nemůžu stěžovat.
Jste ročník 1998. Co vás nejvíc v mládí ovlivnilo z popkultury, co si teď v dospělosti nesete do herecké průpravy?
To je dobrá otázka! Já jsem se rozhodl, že budu hercem až později. Samozřejmě jsem koukal na filmy od mala. Z devadesátek si ale do herectví nesu poměrně málo. Když jsem byl úplně malinký, tak jsem chtěl banku, protože táta je právník. Viděl jsem spíš tento svět.
Až ve čtrnácti letech jsem se rozhodl, že budu hercem. Až pak jsem se do toho začal dostávat. Herec, který mě v té době ovlivnil, byl asi Matthew McCounaughey. Je opravdu neuvěřitelný, pořád ho mám hrozně rád. Je takový můj vzor. Hrozně se mi líbil třeba v Interstellaru nebo Gentlemanech. Má vždycky „power scenes“ a dává do toho hodně emocí, což se mi strašně líbí.
Berete svoji startovací pozici jako malou životní výhru? Protože – co si budeme nalhávat – kvalitní i finanční zázemí, podpora rodičů jsou pro správný start důležité.
Stoprocentně. Měl jsem určitou výhodu, to se nedá popřít. I to, že mě táta k cizím jazykům vedl odmala. On sám se učil jazyky, když byl hodně malý, takže měl tu zkušenost. To byla veliká výhoda. A samozřejmě je výhra i to, že mě rodiče podporují v herectví navzdory tomu, že jsme skoro všichni v rodině právníci. (smích) Což není časté!
Jaké jsou vaše skromné i neskromné ambice?
Á! Samozřejmě bych se rád dostal za velkou louži, protože bych rád využil potenciálu jazyků, kterým jsem věnoval tolik času a práce. Asi takový nejneskromnější cíl je dostat se do Severní Ameriky do Hollywoodu.
Lidí se často ptají, co plánují dělat za pět let. Ale co jste si předsevzal stihnout do prosince 2022?
Letos bych chtěl natočit aspoň jeden projekt v zahraničí. To by byl můj největší cíl. Že bych cestoval a točil v cizině v nějaké hezké roli se jménem. To by se mi líbilo.
U zahraničních produkcí bývá problém, že si řeknou: Čech – nebude umět mluvit. Je vaší výhodou při obsazení, že když na ně spustíte svými přízvuky, je to plynulé a čisté?
S tím mám i jednu vtipnou historku. Když jsem točil Shadow and Bone – na Netflixu to vyšlo minulý rok a česky je to Světlo a stíny –, absolvoval jsem na callback druhé kolo castingu a normálně jsme si povídali přes Zoom. Agentura nevěděla, že nejsem Američan. Mysleli si, že jsem Amík žijící v Praze. Pak přišel režisér a já jsem zrovna použil britský přízvuk, protože to bylo potřeba pro roli. A režisér se ptal: Hele, kluku, tak vlastně odkud ty jako jseš? Já jsem si myslel, že jsi Amík, teďka slyším, že jsi Anglán. Odkud jsi? Já jsem říkal: No, já jsem vlastně Čech. Takže se to celé zmotalo. Takže jazyky a přízvuky mi určitě hodně pomohly a vždycky mi to pomůže. Pro zahraniční produkce je to vlastně nutnost.
