Mám pocit, že styl humoru, který předvádíte v improvizační show Tři Tygři, lidé buď milují, nebo jim přijde úplně mimo. Máte vy osobně nějaké hranice, kdy jste si řekl, že to už je trapné i na vás?
Trapno asi cítím často, ale nevadí mi. Nemám žádný strop. Hranice jsou teď velké téma a dost často se mě na ně někdo ptá. Vlastně moc nevím, jak reagovat, tak jsem si vymyslel odpověď, která se nejvíc blíží pravdě: Každý si hranice neseme v sobě. A já je zrovna teď nemám. Nečiní mi problém dělat si legraci ze všeho. Záleží snad jen na tom, jaký záměr vtip má. Ve chvíli, kdy je zlomyslný, není to komedie, ale zlo. Takže hraniční je pro mě možná chvíle, kdy už bych cítil, že dělám humor se zlým úmyslem. Do tohoto bodu jsem se ale ještě nedostal.
Nebaví mě „nic moc hraní“ typu seriál Ulice. Nechci se nikoho dotknout, chápu, že to někdo chce nebo musí dělat, a úplně to respektuji. Já osobně bych se cítil nenaplněný.
