Letní shakespearovské slavnosti odstartovaly. Vy jste vloni ve hře Marná lásky snaha ztvárnil Dumaina, jednoho z pánů královské družiny. Jaké je pro vás vracet se po roce k téhle inscenaci? Těšíte se opět na hraní na Pražském hradě?
Vůbec mi nepřijde, že od premiéry už uplynul rok – možná proto, že ten můj byl opravdu nabitý. Každopádně se moc těším. Už jen kvůli tomu, že se tehdy podařilo dát dohromady skvělou partu lidí. Jsme herecky hodně různorodí, každý působíme v jiném žánru, a přesto si na jevišti výborně rozumíme. Nikdy by mě nenapadlo, že si to tak dobře sedne.
Co máte na představení vy osobně nejraději?
Moc se mi líbilo, že k nám režisér Filip Nuckolls přistupoval partnersky a dal nám prostor tvořit spolu s ním. Myslím, že je to na výsledku znát – a přispívá k tomu i celkově dobrá energie mezi herci na pódiu, která se přenáší na diváky. Rozhodně nejde o představení, které by někoho uspalo.
Bál jsem se, že se mi něco stane a že si nestihnu splnit své sny. Přitom jsem ale nebyl schopný vystoupit z kolotoče povinností.
