Herectví k němu přišlo, jak říká, úplnou náhodou. „Ale bylo vlastně celkem logickým vyústěním celého mého předchozího života. Až v divadle, ještě před DAMU, jsem si uvědomil, že to je přesně ten směr, kam mě moje cesty zatím vedly. Najednou jsem věděl, že všechno to vystupování s folklorním souborem, tanec, bubnování a zpívání s kapelou, psaní poezie, filmy, že to všechno mě vede cestou k herectví a do divadla,“ vypráví herec Jan Holík.
Když jste na jevišti sám, je to neskutečný adrenalin i po tolika reprízách, jež mám za sebou. Ale je to jenom číslo. Nikdo vám nepomůže, o nikoho se nemůžete opřít. Jste tam jen vy a čtyři sta lidí. Mazec.
