Jak proběhlo první setkání? Měla Lída Baarová radost, že vidí někoho z Česka?
To bylo velmi dramatické. Jeli jsme za ní do Salzburgu, kde žila, a přijeli jsme asi o hodinu později, protože bylo hnusné počasí. V té době nebyly mobily, abychom jí dali vědět. A když jsme konečně dorazili, tak se tvářila velmi nepřátelsky. A řekla, ať přijdeme další den.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Na co Baarová vedle kontroverzního vztahu s Goebbelsem nevzpomínala ráda? A jak to bylo se sebevraždou její sestry? Více se dočtete v týdeníku Téma. |
Ona vás hned ve dveřích vyhodila?
V podstatě ano. Paní Lídě jsme přivezli květiny a velkou láhev Becherovky, kterou si přála. Všechno jsme jí předali, vzala si to a vyhodila nás. Druhý den ale byla docela v pohodě, akorát procházela různými náladami v závislosti na míře alkoholu, který měla ten den v sobě. Takže chvílemi i hůře artikulovala. To mě dost překvapilo, nevěděla jsem, že pije. V životě jsem nezažila vypjatější natáčení.
Ty změny nálad se odvíjely jenom od alkoholu?
Asi ano, alkohol pila velmi nepokrytě. Během celého natáčení pila Becherovku, co jsme přivezli, a fernet branca. Koukala jsem jako blázen, když si vzala do hrsti léky, hodila to do pusy a zapila to fernetem. Byla hodně depresivní a hrozně osamělá. Její muž Kurt Lundwall umřel v roce 1972 a od té doby žila sama. Byl to zvláštní pocit, vidět ženu, které ležel svět u nohou, jak tam sedí sama v bytě. Navíc neměla děti, takže ten její život neměl žádné pokračování. Bylo to konečné a hrozné prázdno.
Jak dlouho jste s ní natáčeli?
Měli jsme k dispozici tři dny, ale o jeden jsme hned na začátku tím vyhazovem přišli. Bylo to hodně náročné, byla už starší člověk, tak jsme dělaly hodně pauzy. Daly jsme si třeba kávu a u toho si povídaly, což bylo ostatně mnohdy zajímavější, než povídání na kameru.
Co třeba říkala mimo záznam?
Třeba jak Hitler nakázal Goebbelsovi (říšskému ministru propagandy, pozn. red.), že s ní musí ukončit svůj vztah, protože kdo dělá dějiny, nemůže mít soukromý život. A paní Lída pak náznakem dávala Křišťálovou noc, pogrom na Židy (v listopadu 1938 v Německu, Rakousku a českých Sudetech, pozn. red.), do souvislostí s tím, že Goebbels chtěl vůdci ukázat, že si vzal jeho slova k srdci. Co všechno způsobil jeden rozchod... Na kameru o Goebbelsovi moc mluvit nechtěla. Jen, že se do ní hrozně zamiloval, rodinu by kvůli ní opustil, ale když jela kamera, tak se hlídala.
V dokumentu s určitým potěšením konstatovala, že ji obdivoval i Hitler. Dá se to vůbec nějak historicky doložit?
Historicky doložit se to určitě nedá, ale asi se mu líbila. Hitler měl na nočním stolku fotku své přítelkyně Geli Raubalové, která spáchala sebevraždu, a Lída jí byla údajně podobná. Takže, když Hitler pronesl: „Já mám na nočním stolku fotku a to jste vy“, tak to byla metafora. Když Hitler Baarovou viděl, tak měl prý pocit, že Geli vstala z mrtvých.
Neměla Lída Baarová chuť stát se Hitlerovou milenkou, když byl tak mocný? Bavily jste se o tom?
Myslím, že by to bylo možné. Sama i říkala, že bylo nakonec štěstím, že se jejím osudem v Německu stal Goebbels. Že to mohlo být ještě horší, že to mohl být Hitler.
Kolik mužů tedy prošlo životem Lídy Baarové?
Takovou otázku jsem si netroufala položit, ale asi poměrně dost. Je až dojemné, že největší láska jejího života byl nakonec asi její poslední manžel - rakouský gynekolog Kurt Lundwall, se kterým se seznámila v Salzburgu po emigraci, když byla hodně nemocná a bez peněz. Kurt ji léčil, zamilovali se a po nějaké době, když ovdověl, se vzali. To byl člověk, u kterého už asi nehledala nic jiného než lásku a porozumění.
2. prosince 2015 |
