V Praze byla v 60. letech minulého století jen dvě větší loutková divadla. Ústřední loutkové a potom Divadlo Spejbla a Hurvínka (S+H). Helena Štáchová coby studentka se zájmem o praxi zamířila nejdřív do prvně jmenovaného. „Jít z ulice do Divadla S+H mi totiž přišlo trošku jako jít rovnou do Národního,“ vysvětlila. Zaklepala na dveře a vyjevila svou prosbu. Kdo tehdy seděl v kanceláři za stolem, to se už asi nedozvíme, ale aniž to tušil, měl v rukou zásadní rozhodnutí. „Můžete tu dělat uklízečku,“ zněla odpověď.
Při srážce prolétla předním sklem auta. Tehdy jí střepy doslova amputovaly rty, nos a poranily oko. Na čas oslepla a prognóza byla značně nejistá.
