Heidi, na budoucí „šedesátku“, kterou oslavíte příští rok v listopadu, jste rozesmátá, krásně štíhlá a vypadáte skvěle. Cítíte uvnitř nějaký životní zlom?
To začalo spíš v padesáti. Cítila jsem, že se mi mění tělo a vlastně i hlava. Prostě stárnu, co se dá dělat, říkala jsem si. Padesátku jsem neprožívala jako nějakou osobní krizi, vzala jsem to, jak to je. Je fakt, že po padesátce jsem taky trochu přibrala a musela jsem se začít i jinak oblékat. Teď těsně před šedesátkou se to zase mění. A řekla bych, že k lepšímu. Ta číslice sice vypadá trochu strašidelně, ale já jsem v pohodě. Věk ale není jen číslo, když se ráno dívám do zrcadla, říkám si, že holt přece jen ten zub času je už trošku znát. Potom na sobě zapracuju a je to lepší, no...
Přijde mi, že volní chlapi k světu už jsou rozebraní.
