Se svojí maceškou Heidi má Adam už od mládí dobré vztahy. I proto ji se svým bandem po smrti matky začal doprovázet na koncertech. „Začínáme letní sezónu, budeme hrát na městských slavnostech a dokonce i na Benátské noci,“ říká Heidi Janků. Když koncertuje v Ostravě, občas v rodině Adama Pavlíka přespí. Když je on na návštěvě u ní a zůstane přes noc, vyfasuje otcovo pyžamo.
Heidi & HeidiBand, Adam Pavlík druhý zprava
Na koncertech Heidi začala dokonce zpívat písničku z repertoáru zesnulé Věry Špinarové. „Zpočátku jsme o tom vůbec neuvažovali, hlavně Adam s tím měl velký problém. Bál se, že by mu připomínala mámu a trápil by se. Ale čas hrany obrousí a zahojí, takže už loni před Vánocemi jsme zařadili na koncertech A pořád tě mám ráda,“ vypráví zpěvačka. „Věra měla takový hlasový fond, že mohla zpívat cokoliv, ale já jsem musela s Adamem vybrat písničku, která mi bude sedět a bude příjemná i pro lidi. Takže volba padla na tuhle,“ dodává.
Během svých vystoupení ale vzpomíná ještě na jednu velkou osobnost hudebního světa – Vašo Patejdla. „Nazpívala jsem s ním duet Ztracený ráj, který pro mě složil. Je to jeden z prvních československých duetů. V osmdesátých letech jsme s Vašem měli pár playbackových vystoupení v televizi, ale naživo jsme ho moc nedávali. Až poslední dobou, asi dva roky před tím, než zemřel, jsme se na koncertech vídali docela často a zpívali ho. Dokonce jsme v covidu natočili ještě jeden duet Adam a Eva, který Vašo zařadil na své vánoční album. V plánu bylo i turné, ale pak najednou z tohoto světa odešel,“ vzpomíná Heidi.
Jako by jí bylo souzeno vystupovat výhradně sama. I s Věrou Špinarovou měla totiž naplánovanou koncertní šňůru, ze kterého nakonec sešlo. „Zpočátku jsem Ztracený ráj nemohla zpívat, lámal se mi hlas. Ale hudba musí žít dál. Vašo napsal úžasné písničky, byla by škoda, kdyby ležely ladem. Tak jsem se pochlapila a mám ho opět na repertoáru,“ vypráví. Když vystupuje s kapelou, zpívá ho s ní kytarista, na svých sólových koncertech obstarává oba party sama.
Ztracený ráj a Když se načančám jsou jejími nejúspěšnějšími písničkami. K té druhé přišla náhodou. „Když mi ji Jirka Zmožek zahrál na klavír a prohlásil, že by byl rád, kdybych ji nazpívala do pohádky Co takhle svatba, princi?, jenom jsme se na sebe s Ivošem podívali a řekli: ´Protože je to pro televizi, tak to v rámci dobrých vztahů uděláme.´ Ale žádný potenciál jsme v ní neviděli. Byla osmdesátá léta a já jezdila po koncertech s kapelou Supernova. Na plakátech jsem byla uváděna jako rocková zpěvačka z Ostravy, i když jsem se jí tak úplně necítila. Každopádně, když jsme tu písničku přinesli do kapely, jestli bychom ji nemohli hrát, kluci otočili oči v sloup a řekli, že v žádném případě,“ vzpomíná Heidi.
Heidi Janků pózuje v plavkách. I v šedesáti sexy žena, hodnotí ji fanoušci |
Ale nakonec ji i Supernova vzala na milost. „Zpívala jsem ji většinou na závěr koncertu. Předtím jsem vždycky odběhla do zákulisí a načančala se. Natáhla si bílou sukni, do vlasů dala mašli, na krk korále a dělala jsem ze sebe šaška,“ usmívá se.
Pak ale přišla revoluce a Heidi si jednu chvíli dokonce myslela, že už se na koncertní pódia nikdy nevrátí. „Byla to zvláštní doba,“ ohlíží se. Posluchači dávali přednost zahraniční produkci. Jenomže v devadesátkách přišel fenomén travesti show a Když se načančám slavila znovuzrození.
„Všichni travesťáci ji zpívali. Slyšela jsem ji v tolika podobách…. Lidi z ní šíleli, tak ji hráli i na diskotékách a já ji pak začala dávat na svých half playbackových vystoupeních. Takhle se z ní postupně stal megahit,“ popisuje Heidi.
Heidi Janků na obalu desky Cesta kolem těla z roku 1989
I když ji zpívá už několik desetiletí, žádnou averzi vůči ní necítí. „Dáváme ji s kapelou na závěr vystoupení a vidím, jak se při ní lidem vždycky rozsvítí oči. A já přece nezpívám pro sebe, ale pro ně,“ říká.
Od smrti svého manžela a zároveň manažera Ivo Pavlíka před osmi lety je Heidi sama. „Novému vztahu se nebráním, ale po Ivošovi je těžké někoho najít. I když nebyl svatý a držel mě zkrátka, byl osobnost. A žili jsme spolu šestatřicet let, což taky hraje svoji roli,“ vysvětluje. Jako dobře vypadající a navíc známá zpěvačka je pro muže lákadlem, bohužel setkala se s tím, že jejich city nebyly vždycky upřímné. A ne všichni také byli schopni ustát její popularitu.
Trvale skvělý vztah má s Adamem Pavlíkem, kterému byla v mládí oporou. Především se s ním učila na maturitu, kterou chtěl vzdát. „Studoval strojárnu a jeho učivu jsme nikdo nerozuměli. Ani Ivoš, natož já. Ale nějak to zvládl, maturitu naštěstí udělal, i když se ho na ni dneska nikdo neptá,“ vzpomíná. Už tehdy hrál dobře na klavír, ale otec mu konzervatoř rozmluvil. „Klavír je velká řehole. A on nebyl ten typ, který by několik hodin denně cvičil. Nehledě na to, že u téhle muziky musíte mít i štěstí, abyste se uplatnili,“ dodává Heidi.
Hudební geny zdědila i Adamova jediná dcera Johana. Je jí dvaadvacet a jezdí s tátou, jeho bandem a Heidi jako sborová zpěvačka.
