„V Čechách mi lidé často říkají, že to jak žiji nebo přemýšlím, je atypické. Ale když vycestuju za hranice, tam si zase připadám hodně konzervativní,“ říká jedenačtyřicetiletá herečka. Nikdy nebyla vdaná, hodně času tráví v zahraničí a nemá dítě.
„Ano to jsou všechno témata, která se tady běžně přetřásají. Ale společnost se vyvíjí. V Itálii je rodina také velké téma, ve Francii by se mě na to, kdy budu mít dítě, nejspíš nikdo nezeptal a v Americe kdyby s takovou otázkou novinář přišel, bude bez práce. Protože je to velmi soukromá záležitost, něco na co se z jejich pohledu nemá ptát. Stejně jako se neptá na váš sexuální život nebo kolik vyděláváte. Je to každého věc a tak je to správně, nehledě na to, že pokud se žena o dítě neúspěšně pokouší, může být takový dotaz i netaktní,“ říká Vagnerová.
Nicolas Escavi a Hana Vagnerová (15. června 2024)
V současné době randí s francouzským surfařem, s nímž udržuje vztah na dálku. O to víc času má na práci. Nedávno dotočila italský film Runner. „Lidi se mě často ptali, co v těch zahraničních projektech hraji a že to budou nejspíš prostitutky z východu. Tak ano, v tomhle filmu jsem hrála prostitutku z východu. Ale bývalou! Takže je to posun,“ směje se Vagnerová. „A byla to skutečně výzva. Protože když jsme film točili, zdaleka jsem ještě neměla italštinu zarytou pod kůži jako teď, kdy už se můžu dívat na italské filmy bez titulků. Takže to byl velký diskomfort pustit se do něčeho takového.“
Italská produkce byla sice chápavá a tolerantní, ale byl to problém. „Na castingu vám všichni řeknou, že se to nějak zvládne. Ale když jste pak na place, panuje tam stres, točí se scéna na jeden záběr nebo máte improvizovat a do toho se perete s jazykem, je to prostě na překážku,“ říká upřímně.
„Takže jsem se musela velmi soustředit, aby můj mozek jel na dvě stě procent a absorboval všechno tak, jak měl. Ale byla to úžasná zkušenost. A jak říkám, od té doby jsem v italštině pokročila, takže pokud přijde další příležitost, bude to už jiné,“ uvažuje nahlas.
Agentku má jak v Itálii, tak v Americe. V obou zemích také absolvovala kurzy herectví. „Člověk si zprvu říká, fajn, naučím se text v jiném jazyce, to není problém. A někomu to možná takhle stačí. Ale já abych mohla v daném jazyce hrát, musím nasát celou jeho kulturu, být schopná v něm i přemýšlet a najít si výrazy, které mi sedí pro případ, že budu nucená improvizovat,“ vysvětluje.
„A v každém tom jazyce jste trošku jiní, mluvíte jiným tónem. Jakoby odemykáte nějakou část svojí osobnosti, ke které jste neměli klíč. Ne nadarmo se říká, kolik jazyků znáte, tolikrát jste člověkem,“ dodává.
Přišla na to, že v angličtině, je pro ni daleko snazší být emotivní než v češtině. Před kamerou i v soukromí. „Američané často říkají I feel… Pro ně je na denním pořádku mluvit o tom, jak se cítí, co chtějí a jak věci vnímají,“ vysvětluje.
„Francouzi jsou jiní. Ti emoce tolik neprojevují. Jsou uzavření, elegantní, tváří se, že jsou nad věcí, přitom uvnitř jsou velmi citliví. Říkají I don´t care (to mě nezajímá), ale není to pravda... A dostáváte se k nim pomaleji než třeba k Italům. Těm stačí jedno italské slovo a už vás zvou domů na špagety svojí babičky,“ popisuje Vagnerová své zkušenosti. Češi podle ní mají velké dobré srdce. „Než vás pozvou domů, taky to chvíli trvá. Ale když si z Čecha uděláte kamaráda, je to přátelství na život a na smrt,“ dodává.
V současné době připravuje Vagnerová s Tomaszem Wińskim vlastní film. Ten první Hranice lásky byl o polyamorii, teď se chtějí zabývat zneužitím moci a sexismem ve filmové branži. „Nechceme točit film o znásilnění, ale o situacích, kdy se zdánlivě nic neděje a přitom se děje všechno. A to téma už teď vyvolává velké emoce, přitom jsme ještě nezačali točit,“ říká Vagnerová. Sama si zahraje hlavní postavu a zúročí v ní vlastní zkušenosti.
„Určitě nejsem mezi herečkami jediná, která se s něčím takovým nesčetněkrát setkala. Ať už to byly nevhodné poznámky nebo určitá očekávání, pokud jsem chtěla dostat práci. Samozřejmě se to netýká jenom filmového průmyslu, říkají nám to s Tomášem i ženy ze sportovní branže, právnické… A ne všichni muži se chovají nepatřičně, ale mnozí to mají takhle zažité,“ říká.
„Člověk tomu čelí adekvátně věku a svým zkušenostem. Když jsem byla mladší, vůbec jsem si s tím nevěděla rady. Facku jsem nikdy nikomu nedala, ani neudělala skandál, protože by se to mohlo nakonec obrátit proti mně. A náš film bude právě o tom, že se často necháváme zatlačit do určitých způsobů chování, protože si myslíme, že je to tak lepší a výhodnější. Sami sebe tím pádem trochu zrazujeme a neseme si pak následky,“ říká.
Do nového roku si proto dala předsevzetí: „Líbilo by se mi, kdybych zvládla být s co největším respektem sama k sobě i ostatním v jakýchkoliv situacích co nejvíc autentická.“
27. srpna 2021 |
