Setkáváme se na šperkařském galavečeru. Jak moc si vážíte svojí garderoby a šperků?
Myslíte těch mých, co mám doma? Já si toho vážím obrovsky. Myslím si, že jsem k tomu musela dospět. Když jsem byla teenager, nosila jsem roztrhané džíny, roztrhané tenisky a byla jsem hrdá na to, že nepodléhám vlivům módy. Až relativně pozdě jsem dospěla k tomu, že móda může být výborným výrazovým prostředkem a když se člověk spojí s lidmi, kteří tomu rozumí, je to nádherné. Je to umění, stejně jako herectví, malba a zpěv. Jde jen o to, jakým způsobem sám sebe vyjádříte.
Teď si obrovsky vážím toho, že můžu spolupracovat s lidmi, jako je návrhář Boris Král, nebo Klára Nademlýnská. Že můžu mít na sobě šperky, spojit se s lidmi, kteří rozumí kvalitě a jsou ochotni na sobě dál pracovat. To je pro mě velké vítězství.
Ušla jste dlouhou cestu. Určitě pamatujete na šaty, které jste musela na eventy takzvaně rotovat, tedy střídat. Jedny a ty druhé pořád dokola. Říkala jste si, jen ať si toho nevšimnou?
Musím říct, že jsem v tomhle byla úplně nevědomá, což mě možná zachránilo. Studovala jsem divadlo, byla jsem v tom hluboce ponořená a důležité pro mě bylo hrát dobře Dostojevského a chodit do Rubínu.
Tohle ohledně šatů jsem považovala za nesmysl. Když jsem šla na event, vzala jsem si to, co bylo doma. Na tom je hezky vidět, jak se doba posunula a jak je hezké, že lidé se dnes na premiéry oblékají elegantně.
Teď mluvím, jak kdyby mi bylo sto dvacet let, ale když jsem začínala a měla jsem premiéry, lidé často přišli v džínách a mikině, anebo v šatech, co našli doma. V něčem to bylo určitě svobodnější, zároveň to tomu ale nedávalo eleganci a důležitost. Jsem ráda, že se v tomto už teď přibližujeme světu.
Na druhou stranu na sobě může člověk mít ty nejlepší šaty a nejdražší šperky, ale když nebude spokojený sám se sebou, nebude to ono.
O tom jsem stoprocentně přesvědčená, několikrát jsem si to vyzkoušela i sama na sobě. Jako všichni jsem procházela v životě fázemi, kdy se mi dařilo a byla jsem sama se sebou spokojená a fázemi, kdy jsem se sebou rozhodně spokojená nebyla. To vám nezakryje žádný make-up a nepomůžou žádné šaty.
Myslím si, že v dnešní době může každý hezky vypadat na fotce, protože se používá spousta „photoshopů“. Ale to, co vyzařujete zevnitř, je v konečném důsledku to, co se nejvíce vyplatí, a to, co je nejdůležitější.
Myslím si, že to nakonec cítí všichni. Charisma si za peníze nekoupíte. Není to poplatné dnešnímu večeru, ale myslím si, že na sobě může mít člověk tričko a džíny a bude stejně nejvíc zářit ze všech lidí v místnosti.
Překážek ve vztahu bylo moc, říká o francouzském partnerovi Hana Vagnerová |
Hani, jste pořád životním pendlerem a cestujete na jih Evropy a zpátky do Čech?
Jsem. Zrovna jsem se vrátila z Itálie, kde jsem měla zajímavý callback. Callback znamená, že děláte casting a pozvou vás na druhé kolo. Jsem za to nesmírně šťastná a dostala jsem znovu víza i do Ameriky. Když bude někdy čas, podívám se tam. Zároveň musím říct, že od doby covidu se toho hrozně změnilo a castingy do velkých produkcí se dělají už klidně z domova přes self tape. To znamená, že se doma sami natočíte. To, že byste někde potřeboval osobně být, už dnes není tak nutné.
A láska s Francouzem stále pokračuje a funguje?
Láska pořád pokračuje a funguje. (smích)
Jak jste pokročila u partnera s učením češtiny?
Nijak, neumí nic. (smích) Umí pivo a umí ahoj. Jsem špatný učitel!
