„Snažím se řídit rozumem a instinktem, a když nastane nějaká problematická situace, v klidu zjistit co a jak. Musím říct, že se mi docela daří nepanikařit a nebýt hysterická, což je důležité jak pro mě, tak pro dítě,“ vypráví Třeštíková, kterou zlákala premiéra celovečerního životopisného filmu Nepela s Josefem Trojanem v hlavní roli.
„Mně přijde, že je to zdravé jak pro mě, tak pro to dítě, když s ním nejsem pořád. Ono si zvyká na jiné lidi a já potřebuji mít i zážitky mimo mateřství, abych pak byla v těch vypjatějších okamžicích v klidu,“ dodává.
Hana Třeštíková porodila dceru. Zprávu o jejím narození zveřejnil dědeček![]() |
Film o zesnulém olympijském vítězi v krasobruslení se jí líbil, i když sama má ke sportu daleko. Nebyla k němu vedena. Doma byli všichni založeni umělecky. Matka Helena Třeštíková je dokumentaristkou, otec Michael vystudovaný architekt a publicista a bratr Tomáš fotograf.
„Ke sportu jsem si hledala cestu dlouho a možná ještě hledám,“ přiznává Třeštíková. „V mládí jsem chodila do tanečního souboru, to mě bavilo, ale klasické sporty jak letní tak zimní, jsme s rodiči moc neprovozovali. A teď v dospělosti jsem si našla cestu aspoň k rychlé chůzi, ta mě baví nejvíc. Praktikuji ji i s kočárkem,“ vypráví.
Dceři bude brzy půl roku. „Už to není, že kam ji položím, tam zůstane, vrtí se,“ informuje Třeštíková, která bezprostředně po porodu byla zaskočena obrovským přívalem citu, který s mateřstvím přišel. „To si člověk dopředu neumí nasimulovat,“ říká. Překvapená je i tím, že nenastaly krizové situace, kterých se dopředu bála. „Jsem ráda, že zatím jde všechno dobře, pro jistotu ťukám na dřevo,“ usmívá se.
Zatímco byla v kině, malou Hedu hlídal její biologický otec. Kamarád-dárce, se kterým se Hana Třeštíková na dítěti domluvila poté, co z partnerství jimiž prošla, založení rodiny nevzešlo. I tak ušla dlouhou cestu, než se jí podařilo otěhotnět. O svých pocitech sepsala výpověď, která je doplněná o další čtyři příběhy žen s podobným osudem a rozhovor s jejím lékařem. Vychází pod názvem Matkou po čtyřicítce.
„Je to moje zpověď o celém tom dlouhém snažení doplněná o deníkové záznamy,“ vysvětluje. Asi nejhorší byl pro ni boj s vlastní psychikou. „I když jsem se snažila na sobě měsíce pracovat, naučit se ovládat svoji mysl a meditovat, tak v týdnech, které následovaly po pozitivním těhotenském testu, jsem měla problém svoje iracionální myšlenky udržet na uzdě,“ vzpomíná. Nejvíc se bála, že srdíčko dítěte, které nosila pod srdcem, přestane tlouct, což už předtím zažila. Naštěstí ale vše dopadlo dobře.
Nápomocní jsou mamince všichni příbuzní. „V létě jsem byla na chatě a táta se tam o mě krásně staral. Rodiče pečují o mě a já o dceru. I bratr je hodně zapojený. Jsem mu za to vděčná. Má moc krásný vztah k dětem obecně, nejen k těm svým,“ říká Hana na adresu Tomáše, který má dvě děti se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou.
„Byla bych ráda, kdyby byla Heda šťastné, spokojené a zdravě sebevědomé dítě. Chtěla bych se vyvarovat toho, abych si do ní projektovala svoje představy a nároky, které by nemohla splnit,“ zamýšlí se nad budoucností dcery. „Každý, ať si vychovává své dítě, jak cítí a uzná za vhodné. Ale po letech strávených jako bezdětná žena si myslím, že je fajn, když se dítě chová ohleduplně k druhým, tudíž nezboří restauraci, když tam sedí další hosté,“ dává příklad. „Chce to nějaký respekt a ohleduplnost vůči okolí,“ uzavírá.
























