Hana Kusnjerová o Polabí a tátovi
V ČEM JSEM JAKO LENKA
Seriálová Lenka je docela pevně ukotvená v nějakých hodnotách, přesvědčeních a férovosti. Navzdory jasné racionálnosti je hodně empatická. Zvládá být citlivá i uvážlivá. V tom jsme si, myslím, podobné. Na rozdíl ode mě má větší pochopení. Já bych se v některých situacích chovala radikálněji.
Hana Kusnjerová Televizní diváci ji vídají jako rodinně založenou, po dítěti toužící Lenku v seriálu Polabí. Už několik let hraje zdravotní sestru Ladu v Ordinaci v růžové zahradě. Rolí, především těch seriálových, má na kontě daleko víc. Stíhá hrát i v divadle, věnuje se taky dabingu a produkci. Má sedmiletou dceru Elišku. |
KDY JSEM PROPADLA HERECTVÍ
Když jsem šla za sbor. Doprovázela jsem dvě spolužačky ze základky na dramaťák a přestala hlídat čas. A protože na svůj kroužek už bych to nestihla, šla jsem na ten jejich. Díky tomu jsem přišla do prostředí, kde si člověk mohl hrát. Do té doby jsem se věnovala baletu, zpěvu, klavíru či gymnastice, což je všechno založené na velkém drilu.
JÁ A OPERNÍ ZPĚV
Myslím, že mu rozumím. Od dětství mám opravdu naposloucháno. Vím, jak by co mělo znít, ale nikdy bych nebyla schopná to správně zazpívat. Být operní pěvkyní jsem si nedokázala představit už jen proto, že jeden z mých nejbližších je tak neskutečně dobrý. Vždyť já i na konzervatoři slýchala: To zvládneš, jsi přece Kusnjerová.
(Ivan: Měla hlas podobný jako Dáša Pecková. Ale učit dceru prostě nejde. Asi po třech hodinách jsem s ní vyrazil dveře.)
ČÍM JE PRO MĚ TÁTA
Vzorem, inspirací, výzvou, ale taky zrcadlem a podnětem k sebereflexi. Jsme dvě velmi výrazné osobnosti.
(Ivan: Povahou jsme si velmi podobní, proto není divu, že naše rozhovory často končí tichem nebo výměnou názorů, ze kterých těžko slevujeme.)
JAK NÁS NAŠI VYCHOVÁVALI
Velmi přísně.
(Ivan: V rodině se jasně rozhodlo, kdo bude hrát prim. Na dcery nebylo tolik času.)
Pamatuju si, jak si z nás se ségrou spolužáci utahovali, když nás potkali, že Kusnjerovic holky dostaly vycházky. S tátou jsme prožívaly jeho úspěchy, ale ty byly jen vrcholem za velmi náročnými obdobími. Ale zpětně to chápu.
PROČ SI NEBARVÍM VLASY
Přestala jsem v těhotenství a už nezačala. Šediny mi nevadí, patří ke mně a líbí se mi. Myslím, že je důležité, když o sebe člověk pečuje hlavně zevnitř. Ráda bych si někdy splnila sen a nechala se ostříhat na ježka.
MOJE PSYCHICKÉ ZDRAVÍ
Netajím se tím, že jsem před lety začala trpět panickými atakami a úzkostmi. Myslela jsem si, že se jich rychle zbavím. Vůbec mi nedocházelo, že se stávají novou součástí mého života. Postupně se mi podařilo je přijmout. Hodně mi pomohla rodina. Intenzivně se o sebe starám a pracuju na sobě, mám se teď moc hezky.
Ivan Kusnjer nejen o zpěvu a dceři
JAK ČASTO VYSTUPUJU
Velmi sporadicky.
(Hana: Zpívá mu to pořád neskutečně.)
Teď žiju svými studenty. Starost o ně a práce s nimi mi dopřávají pohodu, jakou jsem zažíval v divadle. Dosáhl jsem v kariéře kumštýřského ideálu, kdy jsem si mohl role vybírat.
Ivan Kusnjer Absolutní špička oboru s úžasným hlasovým rozsahem. Vystupoval na nejslavnějších světových scénách. Desítky let strávil v Národním divadle. Několikrát získal Cenu Thálie. Nyní je především pedagogem na HAMU, má profesorský titul. S manželkou Martou, někdejší baletkou, má ještě starší dceru Zoru, která se živí jako personalistka. |
CO ŘÍKÁM HANČINĚ PRÁCI
Některé věci dělá moc dobře, na některé se nedívám. Asi tak. Neříkám, že jsem byl z výběru její profesní cesty nadšený, ale postupně jsem se s tím smířil. Když nám předváděla, co bude dělat u přijímaček na konzervatoř, řekl jsem si pro sebe, že se na školu bohužel určitě dostane. A stalo se.
V ČEM JE LEPŠÍ
Na rozdíl od ní jsem nikdy nebyl schopný za někoho zaskočit. Role mi musela sedět, být perfektně připravená, nazkoušená. Můj jediný záskok v Ostravě skončil katastroficky.
PROČ JSME SE PŘESTĚHOVALI
Upřímně, žít na Václavském náměstí nebylo zrovna úžasné. Ano, všude bylo blízko, do divadel či filharmonie, ale ostatní aspekty života byly stále horší a horší. A tak jsme s manželkou změnili prostředí. Teď poznávám Dejvice, ale zatím žijeme mezi krabicemi.
(Hana: Díky přesunu jezdím za rodiči ještě častěji a raději. Celkově jsme celá rodina asi nejvíc v kontaktu, co jsme kdy byli.)
KDY PRCHÁM NA CHALUPU
Jak jen to jde, protože Praha mě oslovuje čím dál míň. I za kulturou už vyrážím málo. Na chalupě si sednu na zápraží a koukám do přírody. Občas, když mě vyženou, jdu na procházku. Už jsem hrozně líný. I na rybaření. Nanejvýš naštípu dřevo.
(Hana: Zapomněl jsi říct, že při tom kochání kouříš doutník.)
Doutníky mám rád, vyjma parfémovaných. Ale jsem spíš kuřák-turista. K tomu krapet červeného vína...
JÁ JAKO MYSLIVEC
Svého času mě pan Lobkowicz, když jsem koncertoval u něj na zámku, zval na kachny. Tak jsem si udělal zbrojní oprávnění a později byl i docela nadšeným myslivcem. Jenže to vyžaduje hodně času. A nevyhledával jsem veselice po akcích, tam se tolik pilo... Mám kulovnici a brokovnici, tu a tam z nich setřu prach. Někdy si jedu vystřelit na střelnici. Myslivec už jsem leda okrasný.
CO SE MI NEPOVEDLO
Mám mnoho úžasných zážitků, ale jestli o něčem můžu říct, že se to naopak opravdu nepovedlo, musím zmínit Jupitera v operetě Orfeus v podsvětí. Vyloženě jsem se v tom vyčochtal. Podlehl jsem mámení, že to je figura přesně pro mě, ale ve skutečnosti jsem se ji nikdy pořádně nenaučil. Už ji uměla celá rodina, jen já ne. Moje největší ostuda.
