Když se na vás podívala, měli jste pocit, že vám vidí až do žaludku. Však ji také mnozí považovali za čarodějnici. Lektvar, kterým by dokázala napravit vlastní život, ale Gabriela Wilhelmová uvařit neuměla.
Měla tři sourozence, a když zlobili, tatínek je nechával za trest klečet na pytlících hrachu. Každý z nich měl v předsíni pěkně svůj. Kdo už nechtěl dál snášet bolest, musel odprosit a slíbit, že lumpárnu už nikdy neudělá. Moderní ochránci dětských práv jistě lomí rukama, ale ve 40. letech minulého století to tak chodilo. Obě sestry i bratr nikdy dlouho nevydrželi, zato Gabriela zatvrzele klečela, dokud únavou neusnula. Zaťatost, svéhlavost a snaha dělat si věci po svém, to vše ji provázelo po celý život. Možná i proto nedosáhla takových úspěchů, k jakým ji předurčoval její talent.
V restauraci neměla problém objednat najednou sedm lahví šampaňského. Byla společenská a bezprostřední, přesto se o ní říkalo, že žila ve velkém osamocení.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
