Měla slibně rozjetou zahraniční kariéru, přesto dala přednost touze po dětech. A byť se po letech rozvedla, svého rozhodnutí nelituje. V současné době jsou pro ni prioritou sedmiletá Ema a čtyřletý Jakub. „Mám období, kdy několik měsíců intenzivně pracuji a pak následují měsíce, kdy jsem s dětmi doma,“ vypráví.
Znají ji i čeští diváci, přestože je Slovenkou. Zahrála si mimo jiné v minisérii Studna, která je k vidění na Oneplay, a do kin jde film Milion režiséra Rudolfa Merknera. Hraje v něm manželku Tomáše Kluse, který stejně jako ostatní členové širší rodiny, je motivován k tomu, aby zplodil potomka. V tom případě by totiž dostal od svého otce jako odměnu milion eur.
Marek Holý, Lucie Polišenská, Tomáš Klus a Gabriela Marcinková ve filmu Milion (2025)
„V osobním životě jsem se s tak bizarní situací nikdy nesetkala, proto mě ten scénář tak zaujal. A jsem přesvědčená, že většina lidí by takovou nabídku zvažovala. Zejména pro někoho, kdo rodičem ještě není, působí velmi přitažlivě. Vždyť zplodit dítě je ta nejjednodušší věc na světě. Jenomže potom je ho třeba ještě minimálně osmnáct let nějakým způsobem vést, a to už je komplikovanější úkol. Přesto si myslím, že by do toho šlo hodně lidí. Ale já osobně ne,“ říká Marcinková.
„Lidi, kteří si pořídí děti z nesprávných důvodů, nejsou ovšem výjimkou. Buď mají pocit, že by se to mělo, nebo to po nich někdo chce anebo se „to“ náhodou přihodí, tak si ho nechají,“ dodává.
Pro ni by finanční motivace žádným důvodem sice nebyla, ale občas o dalším potomkovi uvažuje. „Tím, že moje děti už pomalu odrůstají, uvědomuji se, jak se mi budou postupně vzdalovat. Takže mi to hlavou občas běží. Ale miluji taky svoji práci, koníčky, kamarády, svůj vlastní život a každé dítě čas na tyhle věci ubírá,“ přemýšlí nahlas. Otce by pro něj ale měla. V dubnu se rozvedla a žije s novým partnerem.
Gabriela Marcinková a Filip František Červenka v seriálu Studna (2025)
Marcinková hrála před kamerou jak se slovenskými, tak českými i hollywoodskými herci, tudíž ve slovenštině, češtině i angličtině. „Uvědomila jsem si, jak jsou naše emoce a prožívání svázané s rodným jazykem,“ vypráví o své zkušenosti.
„Kdysi jsem točila s Madsem Mikkelsenem jednu road movie (Move On). Procestovali jsme celou Evropu a v každém státě, ve kterém jsme točili, se uspořádala tisková konference. Byli jsme na ní my dva a postupně se přidávali další herci. A tenkrát Mads, který je původem z Dánska, řekl věc, která mě zaujala. Že si v té angličtině musí najít vlastní identitu. Že nemůže hrát stejně jako ve svém rodném jazyce. Emoce jsou emoce, ale v tom každém jazyce se projevují jinak,“ vysvětluje herečka.
Nějakou dobu měla amerického agenta, který jí posílal na konkurzy (formou self tape) na velké filmy. „Byly to bondovky, filmy s Tomem Cruisem a další,“ vzpomíná herečka. „Ono je to tak, že se člověk musí snažit, snažit, snažit, dokud něco z toho nevyjde. Podobně o tom mluvila i Gal Gadotová, představitelka hlavní postavy ve filmu Wonder Woman. Takže mě povzbuzoval, abych to nevzdávala. Ale pak přišla touha mít děti a nebyla jsem schopná upřednostnit práci. Znamenalo by to totiž jezdit do Los Angeles a osobně se tam zúčastňovat castingů,“ říká upřímně.
Jiří Langmajer a Gabriela Marcinková v seriálu Vytoč mého agenta! (2024)
„A v konečném důsledku jsem ráda, že jsem se takhle rozhodla. Protože osobní život se s takovými zahraničními projekty ladí velmi těžko, pokud ho chcete mít spokojený. V koutku duše ale doufám, že můj čas ještě přijde. Je fajn navnímat život do co největší hloubky, což mi děti momentálně umožňují, a potom to zúročit v práci,“ dodává.
Měla štěstí, že už během studií na VŠMU získala prostřednictvím konkurzu roli ve filmu 360 s oscarovým režisérem Fernandem Meirellesem. Jejími partnery byli Jude Law, Rachel Weiszová, Anthony Hopkins, Ben Foster a další světové hvězdy. A i když si vedla dobře, sama to cítila jinak. „Měla jsem pocit, že to nezvládám. A oni, že ke mně přistupují tak nějak šetrně, aby mě úplně neztrapnili, protože tušili, že bych se zhroutila,“ vzpomíná na natáčení v době, kdy ještě ani pořádně neuměla anglicky.
„Moje povaha, touha po perfekcionismu, jazyk, který pro mě nebyl přirozený, to všechno mě tehdy stresovalo a svazovalo. Když mi volala produkční s britským přízvukem, že mám někde být, nebyla jsem si jistá, jestli jsem jí vůbec dobře rozuměla. To samé, když měl ke mně nějakou poznámku režisér. Ani herecké zkušenosti jsme pořádné neměla. Takže všechny tyto okolnosti… Ale na závěrečné party mi řekli, že mě považují za velmi talentovanou herečku, takže to asi nebylo tak špatné,“ usmívá se Marcinková.
Herečka Gabriela Marcinková a tanečník Matyáš Adamec v taneční show Let’s Dance (2023)
„Venku si tvůrci uvědomují, že to, na čem nejvíc záleží, je herecká pohoda. Teprve tehdy film může dopadnout dobře,“ srovnává natáčení tady a v zahraničí. „To, že ti lidé jsou úspěšní, zpravidla znamená, že jsou vyrovnaní a nemusí si zvyšovat sebevědomí na úkor jiných. Kdežto u nás - v Česku méně, na Slovensku víc - vládne ještě pořád určitá malost, která nás občas vede k tomu, abychom si svoji cestičku vyšlapali přes mrtvoly,“ dodává.
„Zahraniční režisér si uvědomuje, že musí být k ostatním laskavý, aby všechno fungovalo, jak má. A že teprve, když lidé, nejen herci ale i ostatní profese, budou cítit z jeho strany respekt, budou dobře pracovat. Protože každý člen štábu je důležitý,“ říká. A vzpomíná i na setkání s Judem Lawem. „Bylo to velmi milé. Zaregistroval, že je to náš první natáčecí den, a tak se přišel nás - neznámých hereček zeptat, jak se nám točí. Všichni jsme taky byli společně s režisérem a producentem na večeři. Snažili se udělat, co šlo, abychom se cítili příjemně,“ hodnotí pozitivně tuto zkušenost.
Marcinková hraje mimo jiné s divadelním seskupením Slzy Janka Borodáča představení Outcast, vycházející z memoárů Stefana Zweiga Svět včerejška. Zároveň dotočila seriál Pan profesor, který v jiném obsazení znají i čeští diváci. A hraje v nekonečném seriálu. „Moje postava je trošku intrikánka, která se prostřednictvím určitého emočního vydírání snaží manipulovat svým okolím,“ říká Marcinková, která bere takové pracovní nabídky, aby jí umožnily být především matkou. „Zajdu do ateliéru, natočím co mám a vracím se domů,“ popisuje svůj pracovní den.
