A byť na černé ploše je pouze bílé kolečko, umělec se na něm přece jenom nadřel. „Dvakrát jsem ho musel přetřít černou barvou a dvakrát bílou,“ popisuje hudebník, textař, herec, autor divadelních her a několika knih František Ringo Čech.
S Janečkem se zná od útlého mládí. „My jsme dvojice, o které Werich říkal, že spolu hráli kuličky. Známe se celý život. Jako mladí kluci jsme společně dokonce jeli do Řecka, mám na to krásné vzpomínky. Samozřejmě jsme nejdřív museli podmazat úřady, abychom dostali devizový příslib. To už dneska nikdo ani neví, co to je,“ zavzpomínal Čech během večera.
Ovšem ve chvíli, kdy mu zavolal vnuk Sebastián, rozhovor šel stranou. „Svině, svině, svině…,“ křičel do telefonu. Tak silně prožíval coby slávista, když Sparta vedla jedna nula. „V první minutě dali góla, to vám úplně zkazí večer,“ posteskl si.
„O fotbalu se s Františkem bavit nemůžu, ale jinak o všem. Je taky velmi schopný obchodník. Krásně se staral o Karla Gotta. Bylo to moc dobré spojení. A mně a Jirkovi Schelingerovi dokonce pomohl k zájezdu se Smokie do Polska. Byli jsme jejich předkapela,“ prozradil.
Pro polské publikum byli sice neznámou skupinou, těšilo se hlavně na druhou polovinu koncertu, ale nasazení mladých hráčů prý ocenili. „Mastili jsme hard rock, a to se jim líbilo. A Smokie nás přijali velmi kolegiálně. Oni poznali, že umíme hrát, i když nejsme slavní. Považovali nás za sobě rovné, byť oni byli světové hvězdy,“ zavzpomínal Čech.
Coby velké osobnosti se s Františkem Janečkem občas zkřížili názorově, ale jejich přátelstvím to neotřáslo. „To bylo takové, jako když do sebe narazí Michelangelo a Leonardo da Vinci. Jiskry lítají a nic se nestane,“ popisuje v nadsázce jejich rozepře.
Jenomže se jim taky líbily stejné ženy. „My jsme mnohonásobní ‚švagři‘. Některé holky jsme měli i souběžně, ale nevěděli jsme o tom. Šikovná děvčata to utají,“ prozradil Čech. Že by se kvůli některé porvali, prý nehrozilo. „Proč bychom to dělali?“
Uznávanému producentovi Františku Janečkovi vycházela v životě víc kariéra než soukromý život. Manželství, z něhož má syna Filipa a dceru Alici, se rozpadlo. Nevydržel ani vztah s operní pěvkyní Terezou Mátlovou, s níž má dceru Emily Ann. „Já si myslím, že to s prací nemá vůbec nic společného. To je souhra náhod, která prostě nastane a to, co je v daném okamžiku zásadní, se po pár letech projeví jako naprosto nepodstatné, a naopak,“ vysvětluje Janeček.
Objevil Michala Davida, pomohl na výsluní Natálii Grossové a po revoluci spolupracoval s Karlem Gottem, kterému tak prodloužil kariéru. „Patřím do kategorie zpochybňovačů. Vždycky přemýšlím, jestli se někde neudála nějaká chybka nebo jestli to, co dělám, nemůže být lepší. To neznamená, že bych něco zanedbával, ale po každé akci si udělám takovou soukromou analýzu. I s Karlem Gottem, pravidelně. Dokonce nám lidé říkali, že jsme hnidopiši, nicméně tento způsob práce je do budoucna posilující,“ říká.
Bilancovat svůj život nehodlá. Nemá ani žádné plány, které by chtěl ještě realizovat. „V osmdesáti se už těžko plánuje. Samozřejmě můžete mít nějaké představy, ale realita je realita. Ne, že bych se chtěl nořit do nějakého naříkání, ale ten věk je dán, takže je potřeba jít cestou kompromisů. Dokud to půjde, bude mě to bavit a budu mít sílu, tak budu svou práci dělat, a když to nepůjde, tak to musím přijmout,“ vysvětluje Janeček.
Nemá ani žádná soukromá přání. „Že bych se potřeboval podívat do míst, která jsem ještě neviděl? Ne, žádné takové sny nemám. Já toho hodně viděl, slyšel i zažil moc. Když se objeví příležitost a budu v dobré formě, tak třeba ještě i zažiju a někam pojedu, a když na tom dobře nebudu, tak prostě ne,“ říká.
„Pracoval jsem celý život opravdu jako kůň v dolech, za to se nestydím, práce mě bavila. Je úžasné, když můžete dělat to, co vás baví,“ říká hudební a muzikálový producent, který v Goja Music Hall uvedl muzikály Dracula, Bídníci, Čarodějka, Fantom opery a Ples upírů.