Chodí svými cestami a rozmlouvá. Sbírá slova, váže z nich myšlenky a spřádá je v moudra. Nezná násilí, ctí skromnost a prostotu. Slyší ticho a vidí tmu. Takto ho příroda obdařila.
Výstižná slova pronesl Ilja Prachař, který byl stejně jako mnozí jiní herečtí kolegové fascinovaný osobností Františka Kováříka, drobného muže s bezelstným výrazem, čistou duší a nezaměnitelnou dikcí.
Odmítal tehdy módní cigarety, nejedl maso, vydával se bos na dlouhé procházky, a to i v zimě na sněhu. Přátelé a známí mu říkali svatý muž.
