Právě v této budově její otec před mnoha lety točil filmový muzikál Rebelové, na což ve škole rádi vzpomínají. „Oni si na mě dobře pamatují, visí jim tam na zdi i plakát z filmu. A co vím od paní ředitelky, tak každý školní rok končí písničkou Pátá (Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží...). Ze sentimentu ji pouští rozhlasem do všech tříd,“ prozradil Filip Renč.
Škola je orientovaná na jazyky, děti mají žákovské knížky a dostávají známky – žádné slovní hodnocení, jako je tomu jinde. „Snažil jsem se neplakat, ale je to strašně dojemné. V podstatě své dítě vypouštíte do světa bojovat o svoji pozici,“ svěřil se režisér, jak moc prožíval velký den svojí dcery.
Naše seriály nabízejí jen vizitky českých vrahů a loupežníků, říká Filip Renč |
Sám to jako školák neměl lehké. „V té době jsem už točil filmy s Otou Kovalem, takže jsem bojoval, abych vůbec prolezl z ročníku do ročníku. Dva měsíce jsem třeba chyběl, protože jsem byl na natáčení,“ zavzpomínal. Začínal totiž jako dětský herec. Hrál ve filmech Družina černého pera, Nechci nic slyšet, Julek, Levé křídlo. Později sám coby režisér natočil kultovní snímky jako jsou právě Rebelové, Requiem pro panenku nebo Hlídač č.47.
„Nerad na socialistické školství vzpomínám. Člověk do školy chodil s obavami, panoval tam teror. Byl to represivní orgán. Dnes jsou školy úplně jiné, krásné. Chovají se tam k dětem hezky a hlavně je něco naučí a nestraší nějakými tresty nebo, že je vyhodí. To už dneska nefrčí. Ale tehdy ano, já si tím prošel,“ říká Renč.
Dcera je prý komediantkou. Má být po kom. Její maminka a zároveň Filipova manželka Marie Renčová je herečkou. Momentálně ovšem pracuje jako asistentka režie v Divadle Bez zábradlí. Byla k ruce Petru Svojtkovi ml., který tam režíroval úspěšnou komedii Účet. „Určitě má ambice i hrát, touží po roli. Třeba spolu ještě něco uděláme,“ říká Renč.
Sám se připravuje na nový divadelní kus. Tři inscenace – Dracula, Rebelové a Zlatovláska mu už hrají v Hudebním divadle Karlín. Do toho se věnuje natáčení drobnějších projektů. „Mám produkci Jazz Film a s tou vyrábím menší formáty. Různé dokumenty, reportáže… Baví mě to. Ale rád bych natočil i celovečerní film. Už ho mám i na papíře. Ale zatím je předčasné o tom mluvit,“ vysvětluje.
Říká, že jsou roky lepší a horší. „Každý ví, že na celovečerní film se čeká léta. Já si na realizaci těch svých taky musel počkat a doufám, že ještě něco přijde. Rád bych. Ty krátkometrážní filmy jsou obživa, režií celovečerních filmů se u nás člověk neuživí,“ vysvětluje.
Z předchozího vztahu má Filip Renč ještě dceru Natálii, na kterou je velmi pyšný. „Je moc fajn, studuje třetím rokem práva v Olomouci. Myslím, že je dobré mít v rodině právníka, to se může hodit,“ usmívá se.
15. listopadu 2019 |
