Maminka se bála přiznat své těhotenství, do poslední chvíle zakrývala břicho, které navíc silně stahovala pásky. Po těžkém porodu málem zemřela. Navíc trpěla srdeční chorobou. Otec se k Filipovi nehlásil, ten tak pobýval v kojeňáku, týdenních jeslích a střídavě u babiček.
Teprve později mohl částečně žít s maminkou, která ale byla opakovaně v léčebnách. Provdala se, ale manžel byl alkoholik a často Filipa týral. V této době se u chlapce vytvořila porucha citového pouta, která ho provází celým životem.
Ve svých jedenácti letech byl ve škole vybrán z dvou tisíc dětí do hlavní role filmu Mrkáček Čiko, což mu v té době přineslo značnou slávu, ale na druhou stranu trpěl šikanou závistivých spolužáků, kteří ho i bili.
„Někteří mě za to opravdu neměli rádi, Nevím, jestli to byla přímo závist, zkrátka nějaká taková velká nevraživost vůči mně. Šli jsme se školou do kina, zrovna na tento film, když jsme pak odcházeli, ostatní na mě pokřikovali, ať zamrkám. Řekl jsem, že ne a dostal jsem pak pěkně přes držku. Flusali na mě také a podobně,“ popisuje v novém dílu televizního pořadu 13. komnata.
V časech dospívání se seznámil s rockovým zpěvákem Mikim Volkem, kterého bezmezně obdivoval. „Miki se tehdy zrovna léčil na psychiatrii na Karlově náměstí. Nevěděl jsem vůbec o koho jde. Doma mi pak řekli, že si snad dělám legraci, že ho neznám, že to je největší rokenrolová hvězda jejich mládí,“ vzpomíná s tím, že Volek měl smutný osud a on měl pocit, že ho s ním může sdílet.
Muzikant mu trochu nahradil jeho chybějícího otce, ale také ho naučil nadměrně pít. „Byl jsem tehdy slavný, on také a já jsem mohl sledovat to jeho postupné upadání a uvadání. Šel po ulici a lidé ho poznávali, to ano. Ale on šel hledat, kde by sehnal levnou polívku,“ říká Menzel.
„Miki byl velmi chytrý a citlivý člověk, ale zároveň těžký alkoholik a feťák. Všechny, včetně mě, nás zasvěcoval do těchto požitků. Ukázal nám první pornografii, dal nám pořádně napít tvrdého alkoholu a tak dále. Dal nám ochutnávat Fermetrazin (látka podobná metamfetaminu, která způsobuje euforii, stimulaci a snižuje chuť k jídlu, pozn. red.), protože tenkrát žádné jiné drogy nebyly.“
Vzápětí po smrti Mikiho Volka přivítal Filip Menzel na světě svou dceru, kterou s manželkou pojmenovali po Volkovi – Michaela. „V manželství jsem byl šestnáct let, ale pak jsem měl takovou tu druhou pubertu. Zamiloval jsem se do jedné Rusky. Ta mně naučila pít hodně vodky,“ říká.
Alkohol mu nakonec rozvrátil rodinu, opustil manželku i dospívající dceru. „Jednoho dne jsme s tou mou Ruskou oba vypili láhev vodky, já jsem se v tu chvíli rozhodl, že si ji vezmu za ženu. Šel jsem domů, vzal jsem si kartáček na zuby a odešel. Jako blbec jsem si úplně zničil život, protože jsem přišel o jednu z nejlepších ženských na světě. Pak jsem byl sám a to mi moc nepřidalo,“ popisuje.
Obvinili mě, že jsem Mikiho Volka de facto zabil, říká „Mrkáček Čiko“ Filip Menzel![]() |
Začal žít bohémským životem, přestal malovat i hrát, přespával u kamarádů. Nezadržitelně padal ke dnu. Jako mnoho umělců na volné noze se ocitl ve finančních potížích, které nedokázal unést a v jednom ze svých nezvladatelných depresivních stavů posílených alkoholem si podřezal žíly.
Pozdější partnerka ho přiměla, aby podstoupil protialkoholické léčení, které ho zachránilo. „Šel jsem do vyhlášené léčebny Červený Dvůr. Byli tam samí feťáci a kriminálníci, jeden z nich měl třeba vytetovaný hákový kříž na čele. Jiný zas čárky na krku s nápisem zde odříznout. Když jsem viděl, co to s těmi lidmi dělá... Každý den tam mělo třeba deset lidí epileptický záchvat z absťáku. Říkal jsem si, že takhle ne, že to nestojí za to, takhle chlastat. Memento mori, pro mě to byl konec pití,“ dodává.
Nyní se Filip Menzel věnuje především výtvarné tvorbě, která je jeho srdeční záležitostí a smysluplně naplňuje jeho život. Žije s partnerkou, restaurátorkou kamene, Hedou Šolcovou.