Byl jste v SuperStar coby zpěvák i v show Česko Slovensko má talent, kde jste tančil. Čemu se momentálně věnujete?
Jsem tanečník, lektor a choreograf na plný úvazek. Takže moc se toho nezměnilo.
Kdy jste si uvědomil, že byste mohl vyučovat tanec?
Když jsem se v roce 2014 vrátil kvůli Talentu do Prahy, bral jsem učení jako skvělý přivýdělek a zároveň způsob, jak se udržet v kondici. Až skvělá odezva od lidí mě přesvědčila, že je to něco, co bych měl dělat dlouhodobě. Rád vidím, že se někdo i díky mě stane lepším a sebevědomějším tanečníkem.
Jak začala vaše cesta za opravdovým osamostatněním?
Asi když jsem odjel v 15 letech od maminky studovat do Bratislavy. Od té doby jsem si zvykl jít sólo. Ale úplné finanční osamostatnění nastalo až ve 23 letech, když jsem se odstěhoval do Londýna.
Bylo to těžké?
Mám asi štěstí, že žiji na růžovém obláčku, takže i emočně těžší momenty neprožívám psychickým zhroucením. První měsíc v Londýně mi ukradli peníze, nenašel jsem práci, ani ubytování. Našel jsem ale způsob, jak se uskromnit. Rodině jsem přitom tvrdil, že je všechno super. Věděl jsem, že za dřinou a potem budou výsledky.
Nakonec se na vás usmálo štěstí a mohl jste spolupracovat třeba se zpěvačkou Kylie Minogue.
Bohužel jsem žádnou osobnost nemohl potkat osobněji než na pracovní bázi. Ale naučil jsem se nesoudit je z těch pár hodin na pracovišti. Nikdy nevíte, čím si zrovna procházejí. Kylie Minogue byla ovšem ideální představa popové ikony. Malinká zpěvačka s osobností golema. Pokorná a zároveň profesionální diva.
V pracovním portfoliu máte i spolupráci se zpěvákem Georgem Michaelem. Jaký byl?
George bude navždy mým vzorem. Na vlastní oči jsem ho viděl v jeho vyšším věku a ne zrovna nejlepší zdravotní kondici dávat před kamerou lepší energii než všech dvacet tanečníků za ním, včetně mě.
Co považujete za nejvyšší metu ve svém životě?
Se vší pokorou musím říct, že je fajn mít jméno, které lidi znají, slyšeli o něm, nebo teprve uslyší. Ale moje úplná meta je být šťastný, zdravý a mít kolem sebe lásku.
V minulosti jste nafotil i docela odvážné snímky.
Jsem názoru, že každý by si měl dělat, co chce a nebýt za to souzený. Pokud samozřejmě neubližuje druhým. Vím, že když se o 30 let podívám na svoje fotky, tak budu čumět, jak dobře jsem vypadal.
Filip Jankovič během vystoupení Miss Face 2016 (Praha, 1.října 2016)
Co vás nejvíce baví?
Cestování a jídlo. Pro mě není víc.
Potrpíte si na exotické destinace. Kde berete nápady pro svůj cestovatelský deníček?
Mám jenom otevřené všechny smysly a nechávám se vést tím, co se mi líbí. V dnešní době stejně není těžké dostat se k nějaké inspiraci, číhá na nás všude kliknutím prstu.
Byla nějaká dovolená, na kterou nikdy nezapomenete?
Před tím než můj otec zemřel na rakovinu, vzal mě a mou sestru na dovolenou na Kubu, kde nám řekl, ať žijeme každý den jako svůj poslední. A toho se držím.
Zklamal jste se někdy v někom tak, že to ve vás zanechalo hořkost?
Asi bych nebyl lidskou bytostí, kdyby byla moje odpověď ne. Spíš mě mrzí, když jsem zklamal někoho já.
Filip Jankovič v show SuperStar (24. dubna 2005)
Dá se říct, že je Filip Jankovič už hotová osobnost? Nebo stále překvapujete sám sebe?
Není a pravděpodobně nikdy nebude. Ale je to tisíckrát lepší než před deseti lety. Baví mě měnit se v lepší já, protože to nepomáhá jenom mně, ale hlavně lidem kolem mě.
Jak berete nároky konzumní společnosti na jedince?
Nároky jsou jenom slova. Činy jsou skutky. Pro konzumní společnost by Adele podle vzhledu nemohla nikdy být světová pop star. Nebo Ed Sheeran. Ale jejich talent a aura jsou silnější než pravidla nějaké nikdy nenapsané knihy. Takže bych si tím hlavu nezatěžoval.
V současnosti všichni zodpovědní zůstávají doma. Jak si nejraději krátíte dlouhé chvíle?
Momentálně mám po patnácti letech konečně čas se podívat na SuperStar z roku 2005, kdy jsem tam byl já. A musím se přiznat, ze všechny ty úžasné pocity prožívám úplně stejně jako tehdy. A taky jsem si dal detox od telefonu a sociálních sítí.
