Televizní diváci vás velmi dobře znají z hobby pořadu Polopatě, který natáčíte už třináct let, ale říkáte, že vás to baví čím dál víc. V čem pro vás spočívá jeho kouzlo?
Uvedl bych vzácný příklad z nedávné doby. Seznámil jsem se s fantastickým manželským párem, který žije na severu, nedaleko Ústí, a má nádhernou zahradu. Milují to tam a jsou to moji noví kamarádi. Pozvali mě na kávu a na pokec o letničkách a trvalkách. Paní Michaela je boží bytost.
Musíte být se štábem po těch letech sehraný tým.
To je další věc, proč mě tato práce baví. Jsme tým a všichni kamarádi. Každý ví, co má dělat, a ani nemusíme věci pojmenovávat. Jde nám to od ruky a zároveň se pokaždé něco naučíme. V neposlední řadě je naše sledovanost oproti jiným podobným formátům naprosto úchvatná, i to je motivace a satisfakce. Míváme vyšší sledovanost než některé hlavní zpravodajské relace, čehož si nesmírně vážím.
Herectví je koketerie s vlastní duší, a pokud člověk neaplikuje dobrou psychohygienu, ztratí sám sebe. Je skvělý na jevišti, ale potom, když se vypne kamera nebo padne opona, jednoho dne zjistí, že když se ho někdo zeptá, kdo je, nepřijde odpověď.
