Ve filmu Vyšehrad Dvje hrajete fotbalistu, jaký vztah k fotbalu máte vy?
Řekl bych, že nejsem žádný zarytý fanoušek fotbalu, ale když jsem to jednou na natáčení řekl, tak se nepotkalo s pozitivním ohlasem (smích). Ale jako kluci jsme samozřejmě fotbal hrávali skoro pořád a kdekoliv, takže do balónu kopnout umím, speciálně jsem pro natáčení Vyšehradu trénoval nemusel. Výsledek bych velkým fotbalovým uměním nenazval, ale ta kamera si s tím poradí.
Tu nabídku jste přijal bez přemýšlení?
Ano, bez přemýšlení. Viděl jsem jedničku a byla skvělá. Samozřejmě jsem si přečetl scénář a musím přiznat, že jsem se smál nahlas. Trefuje se to totiž úplně přesně do mého vlastního humoru, protože absurdní a černý humor to je přesně to, co mě baví. Navíc Vyšehrad Dvje je ještě více vyhrocenější, co se právě toho černého humoru týká. Je to opravdu velký úlet, v tom dobrém.
Jak se vám líbilo natáčení?
Byl jsem hodně nadšený a spokojený, byli jsme tam skvělá parta, takže i když jsem si nimi neužíval večery, protože jsem se vracel do Prahy na Shakespearovy slavnosti, tak to byly super zážitky.
Podle čeho se rozhodujete, jestli roli přijmete nebo ne?
Těch faktorů je více. Prvním je samozřejmě scénář, jestli to téma se mnou nějak rezonuje. Pak určitě režisér, ale protože se kolem natáčení filmů nepohybuji tak dlouho, tak ještě úplně všechny lidi neznám. A pak ta parta kolem, a to nejen herečtí kolegové, ale také celý tvůrčí tým.
Seriál Smysl pro Tumor měl neskutečnou odezvu, jaké pro vás to natáčení bylo?
Pro mě to byla úplně neuvěřitelná jízda. Ono se to nedá ani moc slovy popsat, samozřejmě je to i o štěstí, že jsem byl včas na správném místě a že jsem měl možnost u takového projektu být. A tam šlo právě hodně vidět jak na tom celému týmu, ale opravdu celému, neuvěřitelné záleží. Nálada během každého natáčecího dne byla skvělá, každý chtěl pracovat a dávat do toho energii. A na výsledku je to, myslím, hodně vidět. Než jsem šel na casting, tak jsem si přečetl první dva díly a věděl jsem, že něco takového chci hrát, ta postava, to téma, ten prostor… Jsem hodně rád, že jsem tu šanci dostal.
Změnil se váš přístup k životu po natáčení? To téma je opravdu hodně silné…
Po natáčení jsem se dali dohromady s organizací Fuck Cancer, takže jsem se reálně potkával s lidmi, kteří to zažili. Díky tomu povídání s nimi mi došlo, že oni po těch zkušenostech mají jiné životní hodnoty. A přišlo mi, že jsou daleko živější než my, co tu zkušenost nemáme. A protože jsem si to mohl vyzkoušet jako herec, a vždy klepu, že jen jako, tak se mě to hodně dotklo. Ale on mě ten pocit nějaké křehkosti a vděčnosti za to, že žijeme, postupně opouští, takže si jej musím připomínat.
Po uvedení seriálu Smysl pro Tumor jste se stal téměř ze dne na den idolem žen, jak jste se s tímto popral?
Tak tohle asi úplně nepociťuji, takže ani nevím, jak na to odpovědět. Občas se se mnou samozřejmě chce někdo vyfotit nebo si popovídat, a mě to vždy potěší. Je to takové, jak to nazvat, hřejivé.
Kde vás mohou diváci vidět na divadelních prknech?
V polovině listopadu jsme měli ve Stavovském divadle premiéru inscenace Paní Bovaryová v režii Tomáše Loužného, hlavní roli hraje Denisa Barešová, já se tam nachomýtnu jako jeden z jejich milenců. Pak hraji také v Městských divadlech pražských třeba v představení Romeo a Julie nebo Petr Pan. V Národním divadle hraji v Hamletovi postavu Laertese. Od března začínáme ve Stavovském divadle zkoušet krásnou rodinnou, autorskou inscenaci „Tři mušketýři a já“ v režii Dmitrije Krymova. Měli jsme s ním workshop před prázdninami a myslím si, že to bude taková dost magická záležitost.
Máte nějakou vysněnou roli?
Vždycky jsem si myslel, že je to postava Hamleta, ale když v něm teď hraji, tak jsem zjistil, že Hamletovi vůbec nerozumím, takže bych ho ani hrát nechtěl nebo vlastně nemohl, protože nevím, jak bych tu roli vůbec uchopil. Koukám, že to beru takovou vylučovací metodou. Ale asi úplně vysněnou postavu nemám.
Co vy a pohádky? Hrál jste dokonce ve štědrovečerní…
Původně jsem v pohádkách vůbec hrát nechtěl, a už vůbec ne ve vánoční. Ale za to může moje babička, jednou si posteskla, že hraju jen samé vrahy a záporné postavy a že by se ji líbilo, kdybych hrál v pohádce. Asi měsíc na to mi zavolali z České televize, jestli bych přišel na casting na pohádku. A vyšlo to, takže to byl takový vánoční dárek mé babičce.
Věříte na znamení nebo na to, že vše přijde, kdy má?
Někdy je těžké tomu věřit pořád, na takové té každodenní bázi, ale v těch větších věcech a v delším časovém horizontu ano. Věřím v to, že když je člověk pozitivně naladěný, tak si přitáhne pozitivní věci.
Jste velký sportovec, máte za sebou maraton, dokonce Beskydskou sedmičku, jak jste se k běhu dostal?
Sportoval jsem od mala, můj táta založil florbalový klub, když mi bylo asi pět. Vedl mě ke sportu odjakživa. Mám v sobě zakořeněno, že aspoň dvakrát za týden dělám nějaký sport. Je to totiž hodně výhodné i pro divadelní práci, když máte dobrou fyzičku. Když jsem začal studovat konzervatoř, tak už tolik času na florbal a sport obecně nebyl, tak jsme začali chodit po horách, nejdříve jsme chodili a pak po nich běhali, na lehko.
První Beskydskou sedmičku jsme šli, když mi bylo 16, ale to jsme skončili na padesátém kilometru, o rok později jsme ji již společně zvládli, to se ještě chodilo ve dvojicích. No a na DAMU jsem pak začal běhat, bral jsem to mimo jiné i za takovou psychickou hygienu, měl jsem totiž občas pocit, že jsem v životě dost zmatený. Navíc mám hodně energie a někde ji vyventilovat musím.
Chce to velkou porci silné vůle, máte ji?
Jak na co, co se týká sportu, jako vydržet něco fyzicky, nějakou bolest, tak v pohodě. Ale jakmile se jedná o sport, kde proti někomu hraju, tak si to často prohraju sám tou svou hlavou. Dělám zbytečné chyby. Úplně se v tom ještě neumím krotit, ale snažím se.
Máte rád improvizaci, tam je to taky hodně o hlavě?
Právě že moc ne, mám rád připravené věci, improvizace v rámci divadla někdy potřebná je, ale taková ta řízená. Úplná improvizace, to je můj nejhorší herecký sen, v podstatě noční můra. Zdá se mi, že jsem v divadle, rozsvítí se světla a kolega mě šťouchá na prkna, že mám přece ten monolog a já vůbec nevím, o čem mluví, co mám říkat. Najednou se ocitnu na jevišti, tam je 600 lidí, dívají se na mě a já mlčím. Probudím se většinou úplně zpocený.
Máme za sebou Vánoce, jaké byly ty vaše máte nějaké vánoční zvyky?
Jsem velká rodina a Vánoce slavíme u mých rodičů. Žádné zvláštní zvyky nemáme, jsme taková klasická česká rodina. Rybí polévka, bramborový salát, kapr a pak snad jen u rozbalování dárků. Nejmladší vybere dárek, předá ho, všichni čekají, až si ho obdarovaný rozbalí a pak jde vybírat dárek zase on. Trvá nám to takhle i čtyři hodiny.
Jak byste rok 2024 zhodnotil?
Nejsem úplně hodnotící typ, ani nevím proč. Rok 2024 byl pro mě turbulentní… seriál Smysl pro tumor, poprvé na Shakespearových slavnostech, divadlo. Bylo toho hodně a skoro mám pocit, že ten rok trval déle a byl skvělý.
Z dnešních mužů jako by vymizelo gentlemanství, říká Filip Březina |
Dáváte si novoroční předsevzetí?
Myslím si, že už jsem dost starý na to, abych to nedělal. Jediné, co se snažím je to, že na začátku roku nepiju alkohol, loni jsem to vydržel skoro tři měsíce, letos to zkusím ještě déle. Ale jinak si předsevzetí nedávám, byl bych pak ze sebe zklamaný.
Zabrousíme do soukromí, máte teď partnerku?
Na tohle téma úplně odpovídat nechci.
Tak nám aspoň naznačte, jaký typ ženy se vám líbí?
Hodná, chytrá, inteligentní, zajímavá a se smyslem pro humor, klidně pro podobný jako mám já, takže trochu přitroublý, absurdní a černý.
A co domácí zvířátka?
Miluji zvířátka, ale nemusím je vlastnit. Mám alergii na chlupy a taky jsem byl vychovávaný v tom, že zvířata do bytu nepatří. Měli jsme samozřejmě křečky a morče, ale nic většího. Nicméně mou oblíbenou destinací je třeba zoo. Mám to teď tak podobně i s dětmi, pomazlit, pohrát si a vrátit rodičům.
Takže vlastní děti v dohledné době neplánujete?
Vůbec ne, můj brácha má dvě děti, a to je pro mě taková dost dobrá antikoncepce, jsou ještě malé, mají tři a pět let.
Jaký jste strejda?
Myslím, že suprový. Díky tomu, že děti nemám, tak na ně mám hromadu energie a dokážu s nimi hodně blbnout, což pochopitelně vlastní rodiče už občas nezvládají. Takže jsem ultra oblíbený strejda.
Vracíte se rád domů do Beskyd?
Ano, moc rád. Jsem tam doma. Když jsem tam byl teď na Vánoce, tak jsme byli dvakrát na Lysé a pak taky na Pustevnách. Beskydy jsou nádherné.
