Vaše postava Tondy je ve filmu Pepa sice v práci ve vedoucí pozici, ale doma je trochu pod pantoflem.
Trochu jo. Ne že by mě moje filmová manželka prudila tak jako hlavního hrdinu Pepu prudí jeho manželka, ale ví, jak na mě. Ženy prostě umí tahat za nitky. A my se vlastně necháváme rádi ovládat. Teda někdy.
Máte doma ženu a dvě dcery. Vlastně žijete víc v ženském světě. Jak se v něm cítíte?
Cítím se v něm dobře, jenom někdy prásknu do stolu, aby bylo jasné, kdo je doma šéf. To si dělám samozřejmě srandu. Všechny mě mají omotaného kolem prstu a dělají si se mnou, co chtějí. I pes, který je taky ženská (čivava jménem Fiona – pozn.red.) Takže snahu o autoritu už jsem dávno vzdal. (smích).
Myslíte si, že ženám rozumíte?
To bych si vůbec netroufal tvrdit. Myslím, že muži ženám nikdy nebudou rozumět a ženy mužům taky ne. A asi je to dobře. Jinak by byl život docela nuda.
Jaký je vztah vaší postavy k hlavnímu hrdinovi Pepovi?
Hraji Pepova nejlepšího kamaráda Tondu. Poznali jsme se jako kolegové v práci a rychle jsme se skamarádili. Naše ženy jsou kamarádky a my čtyři se pravidelně scházíme u nás doma na partii kanasty. Dřív to bylo docela běžné, že se lidi scházeli a hráli karty nebo jiný společenský hry. No a nad těmi kartami se řeší různý věci, odkrývají se tak vztahy, které mezi sebou máme.
Pepa je neskutečný smolař. Znáte někoho takového i v reálném životě?
Asi ani ne, protože Pepa je opravdu člověk, kterému nevychází nic. Znám lidi, kteří mají taky trochu smůlu, ale ne až takovou. Možná si to však trochu zavinil i sám. Ono je potřeba jít štěstí taky trochu naproti, nečekat, až přijde samo.
Měl jste někdy pocit, že se vám taky nedaří? Cítil jste se někdy jako smolař?
Párkrát určitě, asi jako každý, ale snažím se na některé situace připravit, některé věci proto neošidím, myslím tedy pracovní. Člověk na sobě musí makat a přistupovat ke každé práci profesionálně, protože to je strašně důležité. Tím, že budu připravený, můžu jít něčemu naproti. Člověk má v mnoha situacích v životě štěstí, ale většinu věcí si stejně musí vydřít, musí si je zasloužit.
Michal Suchánek hraje Pepu. Dívá se na něj jako na cizího člověka |
Vaše filmová postava Tonda prochází životem s mnohem větší lehkostí než Pepa.
Tonda není tak moc úspěšný sám od sebe, on je klasický „vychcánek“, kterých je v téhle zemi spousta. Je přesně to, čemu se říká Kam vítr, tam plášť. Za režimu byl na správném místě a dělal ty „správňácký“ věci, aby se posouval dál. Když se režim změnil, tak se na to hodně rychle zapomnělo, ale on už tyto mechanismy dobře zná a funguje jen trochu jiným způsobem.
O čem především je pro vás film Pepa?
Je to hořká komedie o jednom smolařovi. Doufám, že film lidi potěší a hlavně pobaví, protože se ve filmu poznají, uvědomí si, že nejsou sami, komu se třeba někdy nedaří. Ve filmu je spousta paradoxních momentů. I myšlenka, že každý konec přináší zase nový začátek. Což je pozitivní.
Michal Suchánek, Petra Špalková, Filip Blažek a Alice Bendová ve filmu Pepa (2018)
Věříte na reinkarnaci? Nebo na věci takzvaně mezi nebem a zemí?
Jsem věřící, ale svým způsobem, a dál bych to nerozebíral.
Zažil jste někdy něco nevysvětlitelného?
Asi jo. Když to vezmu s lehkou nadsázkou, člověk musí věřit, že existuje něco lepšího. Protože to, co tu někdy prožíváme, přece není normální, to musí být nějaký těžký trénink, a pak půjdeme někam, kde bude líp. Tak si říkám, že na tom něco asi musí být, protože co si tady na sebe kolikrát vymýšlíme, je fakt absurdní.
Ve filmu jste se potkal s některými herci, které už dobře znáte. Koneckonců s režisérem Jánem Novákem jste natáčel seriál Přístav.
Když mám ve filmu za partnera někoho, koho dobře znám, je všechno uvolněnější, líp na sebe reagujeme. Vznikají často fórky, které se pak ve filmu použijí. Najednou je jiná atmosféra a práce není jen o tom, že člověk přijde na plac, odříká text a zase jede domů. S Alicí Bendovou, která tu hraje mou manželku, se dobře známe, a přesně tohle fungovalo. I s režisérem Honzou Novákem a spoustou dalších lidí. S Michalem Suchánkem jsme se pracovně potkali poprvé, ale bylo to moc příjemné a inspirativní setkání.
Jedním z témat filmu je samota. Připadáte si někdy osamělý?
Osamělý asi ne, ale rád jsem někdy sám. Potřebuji jednou za čas někam sám zmizet, srovnat si myšlenky. Člověk má kolem sebe pořád spoustu lidí. Když nepracuji, mám kolem sebe rodinu, kterou samozřejmě potřebuji a nemohl bych bez ní být, ale někdy se potřebuji zavřít na chvíli někam jenom sám.
9. března 2018 |
