„Zasněžená romance z roku 1941 byl ten nejpodstatnější film. Pamatuji si Glenna Millera a swing. Tam byl ten drápek, který se zatnul a už mě nepustil,“ vzpomínala Eva Pilarová pro iDNES.cz během rozhovoru, který vznikl deset dní před jejími osmdesátinami.
Maminka jí zakázala konzervatoř. Odmaturovala proto na vyšší hospodářské škole. Až poté se, bez vědomí rodičů, přihlásila v Brně na JAMU.
„Maminka otevřela dopis, kde psali, že mě přijali. Pamatuji si dodnes její památnou větu: ‚Jediná dcera a ona chce být komediantka!‘ Jediné, co mě na té škole naučili, bylo správně dýchat. Muzikanti už leckdy modrají, a já ještě stále jedu a uzpívám i dlouhé tóny,“ říká.
Brněnská rodačka Pilarová, za svobodna Bojanovská, se na škole seznámila se svým prvním manželem Milanem Pilarem. Ten ji pak v roce 1960 přivedl do Semaforu, kde si ji poslechli Suchý se Šlitrem.
„Po potlesku na otevřené scéně po prvním představení jsem se cítila výborně. Jirka Šlitr mi tehdy řekl: ‚Jenom si Pilarko nemysli, že jsme si tě vzali kvůli tvému zpívání. Líbily se nám tvoje nohy.‘,“ vzpomíná zpěvačka, která byla v dobách své největší slávy populární téměř jako Karel Gott.
Ten ji obdivoval právě od jejího působení v Semaforu. V té době už byla hotovou zpěvačkou, se školeným hlasem a rozsahem přes tři oktávy. Hlasu pohledné blondýnky si považovali Jan Werich i Jiří Voskovec a platonicky zamilovaný spisovatel Josef Škvorecký pro ni napsal roli ve filmu Zločin v šantánu. Milovnici swingu a jazzu navíc výstižně překřtil na Evu „Fitzpilarovou“ podle Elly Fitzgeraldové. Její zpěv v roce 1965 při návštěvě v Praze ocenil i sám Louis „Satchmo“ Armstrong.
O Slavíky přišla
Duety Pilarové s Waldemarem Matuškou si svého času broukal skoro celý národ. Spolupracovat začali už v Semaforu a v Rokoku, a jejich písně Ach, ta láska nebeská, Tam za vodou v rákosí či Ten, kdo nemá rád, jsou oblíbenými evergreeny. Stejně jako duet Pilarové s Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd, s nímž zazářili ve filmu Kdyby tisíc klarinetů.
Pro Pilarovou psali písně hitmakeři Karel Svoboda a Bohuslav Ondráček. S jeho Rekviem vyhrála zlatou Bratislavskou lyru, ale v roce 1968 jí píseň zakázali zpívat. S léty se stále více orientovala na jazz a swing.
Talentovaná Eva Pilarová byla vůbec první zpěvačkou, která dostala Zlatého slavíka. To bylo v roce 1964. Dalšího přidala do sbírky o tři roky později, kdy získala i zlatou Bratislavskou lyru a vyhrála také cenu Intervize. Mimořádného Zlatého slavíka dostala v roce 2015, kvůli tomu, že v roce 1962 skončila na třetím místě, ale za dvěma muži, protože se tenkrát nerozlišovaly kategorie. Celých dvanáct ročníků ankety, tedy až do roku 1973, ji fanoušci drželi na některém z prvních tří míst.
„Někoho napadlo, že bych mohla na Národní třídě udělat výstavu mých ocenění. Řekla jsem proč ne. V den, kdy výstava končila a já jsem si měla vše vyzvednout zpět, jsem zjistila, že někdo vše ukradl. Zůstaly mi alespoň diplomy a tak mě nikdo nemůže nařknout, že jsem si ty ceny vymyslela,“ říká se smíchem nyní.
Láska až napotřetí
Nepřízeň režimu a zákaz koncertování na Západě přinesla zpěvačce emigrace prvního manžela, hudebníka Milana Pilara, který ji nechal v Praze i s malým synem Milanem. Další zákazy přišly poté, co se rozšířila nepravdivá fáma, že Pilarová, Gott a Matuška během natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů močili v Karlových Varech z hotelového balkonu.
„Byla jsem z toho nešťastná. Maminka to slyšela ve frontě na maso a málem z toho omdlela. Stella Zázvorková mi dokonce říkala: ‚Můžete mi říct, jak jste to fyzicky zvládla, že jste přitom z toho balkonu nevypadla?‘,“ uvedla.
Waldemar Matuška, Eva Pilarová a Karel Gott ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964)
„Stěžovala jsem si Waldemaru Matuškovi a ten jen řekl: ‚Evíku, buďte ráda, že se mluví. Brečet můžete, až se mluvit přestane!‘ Historka to byla celkem dotažená. Karel Gott u toho měl údajně zpívat Tam kde šumí proud a Matuška měl zpívat A cáká a cáká. Dnes už to zní jako fór,“ říká Pilarová a dodává, že podobná fáma byla i ta, že měla na Kubě románek s Fidelem Castrem. „To bylo totéž. Já jsem toho chlapa v životě neviděla.“
Zpěvačce nevyšlo ani druhé manželství se zpěvákem Jaromírem Mayerem. Toho pravého našla až v tanečníkovi Janu Kolomazníkovi. I díky jeho podpoře dokázala koncem 80. let překonat rakovinu, přestože jí tehdy lékaři dávali pouhý rok a půl života. Pomohlo ozařování i léčitelé.
„Je to už třicet let a jsem stále tady. Netvrdím sice, že chodím jako rybička, ale to je proto, že jsem nešťastně spadla. Přijela jsem tehdy z chalupy, protože jsem druhý den měla mít koncert v Ústí nad Orlicí. V noci jsem sebou doma tak šikovně pleskla, že mám teď v noze i v rameni destičky a hřebíčky. Skoro tři měsíce jsem strávila v nemocnici,“ prozradila.
Anticharta a omluva
V roce 1977 se ocitla mezi umělci, kteří podepsali Antichartu. „Na rovinu nám řekli, že kdo nepodepíše, končí. Nejsem hrdina. Nejsem jako Marta Kubišová. Nedokázala jsem si představit, že nebudu moct zpívat,“ přiznala.
Za podpis Anticharty se ovšem omluvila. „Udělala jsem blbost. Omluvila jsem se na Open Air Festivalu v Trutnově a poté i v televizi. Nemáte představu, kolik mi přišlo nádherných dopisů od chartistů, kde psali, že si váží toho, že jsem se dokázala přiznat. Byla nás spousta, ale uznali jsme to oficiálně jen já a pan Svěrák. O nikom dalším nevím,“ řekla nyní.
A přízeň jí posluchači zachovali i v novém tisíciletí. V roce 2006 s úspěchem vystoupila na rockovém festivalu v Trutnově, kde jí aplaudovalo obecenstvo ve věku jejích vnuků a od té doby se na tento festival podívala ještě třikrát. V roce 2009 ji pořadatelé i návštěvníci trutnovského festivalu jmenovali „královnou“ přehlídky, a o rok později tu v jednom ze stánků vařila své české speciality, ochutnat přišly stovky návštěvníků.
Eva Pilarová (2019)
V roce 1993 obdržela Pilarová od vydavatelství Supraphon platinovou desku za 1,4 milionu prodaných nosičů. V roce 2009 převzala od prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy.
Eva Pilarová se stala také nadšenou fotografkou. Své fotoobrázky vystavovala s úspěchem v Česku i v zahraničí. Ani v osmdesáti letech nepřestala pracovat. Pro fanoušky připravila novou desku Inventura těla. Poslechnout by si ji mohla i její maminka, která v červnu 2019 oslavila úctyhodné 104. narozeniny. „Smrti se nebojím. Naši stařeček a stařenka umřeli ve spánku. Měli na tehdejší dobu také poměrně vysoký věk, bylo jim čtyřiaosmdesát. Říkám si, třeba se mi to podaří také,“ dodala Eva Pilarová pro iDNES.cz.
V Rusalce by mohla zpívat všechno. Ježibabu i hlavní roliHudební publicista Jiří Černý o Evě Pilarové Pilarová byla výjimečná skoro vším. Bylo to, jak kdyby z Brna do Prahy spadla puma, ale v tom nejlepším slova smyslu. Měla tříoktávový rozsah. Učila se původně opernímu zpěvu a mohla by v Rusalce zpívat od Ježibaby až po titulní úlohu všechno. Byl to hlas velice pevný, pronikavý. Zpívala s obrovskou dynamikou a měla smysl pro synkopu. Někteří skalní jazzmani říkali, ale to není ta pravá jazzová zpěvačka. Ale co to je, pravá jazzová zpěvačka? Lepší jsme tady před ní, a ani dlouho po ní ještě neměli. Měla smysl pro humor, což se také u takhle populárních zpěvaček tenkrát moc nevyskytovalo. Třeba když zpívala v duetu s Waldemarem Matuškou, který byl rodem komik, a on udělal nějakou blbůstku, ona to po něm otrocky neopakovala. Zareagovala na to po svém.    Láska nebeská byl asi nejpopulárnější song, ale řekl bych, že to její skutečně pěvecké mistrovství bylo v duetu s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Měla do značné míry i herecké nadání, vůbec nevěděla, co to je zpívat falešně. Byla muzicky ohromě nadaná a velice dobře vedená, pěstovaná v Lýskově dětském pěveckém sboru v Brně. Takových nahrávek, kde to skutečně vystřelila a které nestárnou, je ovšem celá řada. Bezesporu ji "udělal" Semafor. Do té doby většina lidí nejen mimo Brno, ale vůbec brněnskou konzervatoř, nevěděla, že nějaká Pilarová existuje. Tam během několika představení to bylo hned jasné. Každý kdo přišel, říkal: Už jsi slyšel tu Pilarku z Brna? To byla opravdu puma. |
1. dubna 2018 |
