Eva Hacurová se v dětství věnovala hře na akordeon a klávesy, zpěvu, tanci a chodila i na dramatický kroužek. Už od první třídy se ale setkávala coby baculaté dítě s bodyshamingem, což je forma kritiky či zesměšňování člověka kvůli jeho vzhledu nebo fyzickým odlišnostem.
Začalo to drobnými poznámkami z řad dospělých i dětí, kdy jí třeba učitelka na tancování upozornila, že má v šatičkách velké břicho. „Začala jsem mít pocit, že jsem jiná než ostatní děti a nemám právo na určité oblečení, na sporty, nemůžu být baletka,“ popisuje. To vedlo postupně k tomu, že ztratila pocit vlastní hodnoty.
Lidem z Instagramu jsem záviděla. Teď už vím, že je to iluze, říká Eva Hacurová |
Když jí bylo 12 let, její rodiče se rozvedli a ona rychle dospěla. „Pochopila jsem, že budou mít střídavou péči. Brácha bude se mnou a budou se střídat rodiče, takže nad ním musím držet ochrannou ruku, protože byl v té době dost malý. Táta byl ten zlomený, takže ho budu muset podporovat a starat se a na poslední straně byla máma, která se rozhodla, že takhle ten život nechce. Vždy jsem to respektovala, nikdy jsem se na ni nezlobila, ale věděla jsem, že to nebude mít lehké, protože to ona odchází. Takže pro mě to byl moment, kdy jsem si řekla, že se musím o vše postarat, stmelit všechny a zachránit,“ popisuje.
Přehnaná zodpovědnost ji pak provázela i ve škole, kde se stala předsedkyní třídy. „Když si člověk neuvědomuje svou hodnotu, tak potřebuje, aby mu to dalo jeho okolí. A tohle byl prostředek, jak toho docílit. Dělalo mi dobře být nepostradatelná. Že mě někdo potřebuje. Ale protože mě to dohnalo do brutálních stavů, kdy jsem to přehnala, tak se teď v dospělosti učím na to kašlat,“ říká.
Ani po úspěšném absolvování konzervatoře a DAMU neuměla být na sebe pyšná a i když dostala angažmá ve známém pražském divadle, provázel ji strach ze selhání a dostavily se první panické ataky.
Eva Hacurová v představení Mrk
„Zavolala jsem si sanitku, protože jsem měla pocit, že umírám. Nevím, co se se mnou děje. Cítím slabost, nemohu dýchat, motá se mi hlava a jako bych se ztrácela z reality. Skončila jsem na interně a tam mi řekli, že jsem zdravá a mám vyhledat jiného specialistu,“ popisuje.
„Dnes už vím, že přehnaný pocit zodpovědnosti je spouštěč panických atak,“ říká herečka, která se je snažila řešit nejdřív hlavně alternativně, kraniosakrální terapií, kde se učila správně dýchat a meditovat.
„Za dobu, kdy se mi objevovaly panické ataky, jsem se nechala několikrát zamedikovat. Pak jsem ty léky vysadila, když jsem se cítila dobře, což není úplně ideální. Teď už to vím,“ říká Hacurová, která jednou zkolabovala dokonce přímo na jevišti, když hrála svou do té doby největší roli Elektry ve slavné antické tragédii.
„Během monologu kolegyně to přišlo a já nedokázala stát, takže jsem věděla, že buď omdlím nebo se rozbrečím. Nedokázala jsem utéct, takže jsem se prostě zhroutila k zemi. Kolegové mě v tu chvíli obestoupili kolečkem a divák nic nepoznal,“ popisuje.
„Až tento kolaps mi ukázal, že takhle to nemohu dělat, nebo mě to úplně zničí. Kolik na sebe kladu nároků, jak moc chci, aby to bylo dokonalé, přesné, aby každá vteřina té hry byla ode mě naprosto naplněná, ale ne jednou emocí, ale osmi, to je cesta do pekel, takhle to nejde dělat dlouhodobě,“ vysvětluje.
Poslední kapkou bylo narození dcery Lady. Už těhotenství pro ni představovalo velkou psychickou zátěž. „Vždy jsem se bála, že budu mít nemocné dítě. Celé moje těhotenství pak probíhalo tak, že jsem se uklidňovala. Bylo to náročné období, rozhodně ne nejhezčí období v životě ženy. Fyzicky to bylo taky špatné. Měla jsem žlučníkové záchvaty a čtyři měsíce po porodu už jsme byla bez žlučníku,“ vzpomíná.
S Alicí z Ulice bych kamarádila, je takové moje veselejší já, říká Eva Hacurová |
Dcera se narodila zdravá a právě kvůli ní se herečka definitivně rozhodla pro léčbu svých úzkostných stavů. „Trvalo mi dlouho, než jsem si připustila, že je to nemoc jako každá jiná a musím se s tím naučit žít. Důležité je si uvědomit, že medikace není prohra a pokud jsem v nějaké životní fázi, která to vyžaduje, tak do toho mám jít,“ říká Hacurová, která začala brát pravidelně léky, chodit na psychoterapie a odstřihla se od sociálních sítí, kde ji cizí lidé hodnotili jako herečku, ženu i matku.
