Eva Čížkovská nejen o práci
Co říkají lidi na vaši podobu s dcerou?
Když někdo řekne, že jsme jako sestry, bereme to jako žert, a dodávám: „No, to bych Adéle nepřála.“ Kvůli vzhledu nás srovnávali už s mojí mámou, podoba se v naší ženské linii dědí. Povahou jsem ale po tátovi.
Proč Adéla není herečka?
Něco předvádivého v sobě má od dětství, proto si vybrala krasobruslení. Ke konci střední školy přišla s tím, že uvažuje i o DAMU, ale věděla jsem, že silnější talenty má jinde: v psaní, v projevu. Věřila jsem jí, že na ideální vzdělání si přijde sama od sebe. A ona na to přišla. Včas.
Jak se vám líbí její práce?
Když se mě někdo zeptal, co bych chtěla, aby moje děti dělaly, odpovídala jsem – hlavně ať z nich vyrostou slušní lidi, aby je práce bavila a uměli si jít za svým, ale ve vší slušnosti. Adélka se v novinařině a moderování našla, baví ji to, je v tom šťastná.
V čem je lepší než vy?
Celá jejich generace je lepší než naše v tom, že my jsme se báli veřejně projevovat, abychom si neuškodili. Líbí se mi na ní i to, že má srdce na pravém místě, má přirozenou potřebu pomáhat těm, kteří to potřebují.
Eva Čížkovská Známe ji ze seriálů Ordinace v růžové zahradě, Ohnivý kuře i Hospoda, taky z filmu Discopříběh II nebo představení A do pyžam!. Učí herectví, rétoriku a mediální prezentaci, pro školky vede dramatický kroužek. „Chci být nezávislá, takže když je teď práce méně, chci čas využít a chystám se na státní zkoušky z realitního makléřství,“ říká. S manželem Markem Jelínkem mají kromě Adély ještě o čtyři roky staršího syna Davida, který je televizním produkčním. |
Co po vás ještě zdědila?
Proříznutou pusu, stejný humor. Myslím, že po mně má i cílevědomost, ctižádost, odvahu, jistou míru střelenosti a hyperaktivitu.
Jak často jste v kontaktu?
Když vím, že je v práci, spíš si píšeme. Koukám na její reportáže a vstupy, naživo i ze záznamu. A napíšu jí třeba: „Dneska O. K., ale ty boty – máš i lepší.“ Nebo: „Dneska ti to sluší.“ Přijímá věcné připomínky s pokorou. Když si jeden den nenapíšeme, tak nešílím, nechci být matka stíhačka, i když se někdy musím přemáhat. A když máme obě volno, uděláme si hezký holčičí den – zajdeme na oběd, něco si koupit, na nehty...
Jaká budete tchyně?
Myslím, že to zvládnu. Měla jsem velký vzor ve své tchyni Jarmilce, to byla úžasná ženská. I když měla klíče od našeho bytu, nikdy se nesnížila k přepadovce. I já mám klíče od Adélčina bytu a vím, že je to její prostor a že musím respektovat její soukromí.
Na co se těšíte?
Na lepší časy, kdy se rozjedeme se zájezdovým představením Drahá legrace. Na to, až budu moct vyjet do domovů seniorů, kam přivážím známé tváře v pořadu Na slovíčko s... Těším se na léto, na příměstské tábory na pražské Císařské louce a na moderování Golf Centrum Open Tour 2021. Ráda bych toho stihla ještě spoustu, než budu jednou hlídací babička – a na to se taky těším.
23. července 2020 |
Adéla Jelínková o Hospodě i novinařině
V čem je máma výjimečná?
Ve své až extrémní dobrosrdečnosti. Napřed se obětuje pro ostatní, pro rodinu, kamarády, až pak myslí na sebe. V tom duchu nás s bráchou dost ovlivnila – že musíš pomáhat těm, kteří to potřebují, nebo kteří neměli tolik štěstí. Odmalička nás třeba brala na keramiku s mentálně postiženými lidmi, abychom se s nimi naučili jednat, až se pak s nimi někdy v životě potkáme.
Adéla Jelínková Až do úrazu kyčlí v osmnácti letech se věnovala krasobruslení, stala se opakovaně vicemistryní republiky a dotáhla to do reprezentace. Už při studiích mediální a sociální komunikace na pražské Univerzitě Jana Amose Komenského pracovala jako reportérka na Nově a moderátorka Fajn Rádia. Před třemi lety nastoupila na Primu jako politická zpravodajka, od loňského jara je na CNN Prima News. |
Jaký máte vztah?
Máma je extrémní parťák. V nadsázce: kdybych někoho zabila a zavolala mámě, nerozkřičela by se: „Ježíšmarjá, cos to provedla!“ Zareagovala by: „O. K., kam ho zakopeme?“
V čem jste si podobné?
Povahově jsme obě extrémně cílevědomé, rychle se rozhodujeme. Umíme být i pěkně zaťaté, až paličaté. Když se mnou někdy zmítají emoce, vzpomenu si na slova dědečka z máminy strany: „Geny nevyčuráš.“
V jaké roli ji máte ráda?
Kdykoliv se ráda kouknu na seriál Hospoda, kde hrála servírku. Cítím se být s tou její rolí malinko spjatá, protože tehdy byla se mnou těhotná, takže když pobíhala po place se všemi těmi hereckými legendami, byla jsem tam vlastně s nimi.
Jak vás vychovávala?
Na jednu stranu jsme s bráchou museli doma šlapat jak švýcarské hodinky, ale současně máma zohledňovala naše individuality, když nám něco přes veškerou snahu nešlo. Brácha byl studijní typ, já sportovnější a máma nás v obou našich talentech uměla postrčit správným směrem.
Co vás baví na žurnalistice?
Na politickém zpravodajství mě baví dynamika daná tím, že česká politika je dost impulzivní a řídí se emocemi. Ráno začnete pracovat na reportáži a v poledne se z hodiny na hodinu všechno změní, až žasnete. Zadruhé, do politiky chodí velice specifické, různorodé osobnosti a potkávat je mě baví taky.
Čím jste rodinu nepotěšila?
Mým koníčkem je motorka. Miluji, když na ni můžu sednout, nasadit helmu a vyjet si. Být chvíli sama. Je to jiný druh adrenalinu, než znám z práce. V naší rodině k motorkám vztah nikdo jiný nemá, takže rodiče se o mě bojí, ale myslím, že jezdím zodpovědně. I když pochopitelně na silnici záleží i na těch okolo vás.
Na co se těšíte?
Zatím je to hodně vzdálený výhled, protože teď mě extrémně baví práce, ale strašně se těším, až i já budu jednou matkou – až budu mít vlastní rodinu.
