Začnu trochu netradičně, ale když spolu mluvíme, nedá mi to. Přijdete mi jako čirá esence energie.
To jsme asi od Boha každý, ne?
Vy jste ale vskutku živá síla a radost...
Jsem ráda na světě, to je pravda. Baví mě to tady. Mám bytostně ráda svoji práci a tvorbu.
Zároveň ale nejste úplně neřízená střela.
Kdepak. Mimo práci bych řekla, že jsem spíš tvor vyhledávající samotu. Nebo lépe řečeno možnost, jak být sama se sebou. Hodně se potřebuju dobíjet v přírodě. O samotě. Nedávno jsem poslouchala jednoho indiána z Amazonie, který říkal, že nejlepším lékem je les. Když člověka něco tíží, má si vzít spacák a jít do lesa, kde najde ozdravnou sílu a potřebné byliny. Samozřejmě tam má i možnost nerušeně přemýšlet a právě si uvědomit sám sebe.
Když někdo nejede po zajetých kolejích, hned dostane nálepku outsidera. Chodíte v létě venku bosý, šup, hned jste outsider. Dáte dítě do lesní školky, to samé. Rodíte doma – to jste úplný blázen.
