„Našla jsem šortky, ve kterých bych si už připadala trochu infantilní, ale určitě se najde někdo, kdo se v nich bude cítit skvěle. Já jsem se v nich seznamovala s Jordym, takže možná částečně přispěly k tomu, že jsem našla svou životní lásku. Ale ženské zbraně šly pochopitelně stranou, my jsme o lásku bojovali intelektem a humorem,“ řekla s úsměvem Emma Smetana.
Bazar pořádá zcela sama za pomoci kolegů a kamarádů z televizní, filmové a hudební branže. Vlastní šatník zúžila o desítky kusů oblečení.
„Úplně jsem to nepočítala, ale myslím, že kolem dvaceti nebo třiceti kusů se pohybujeme, a to ještě patřím k těm méně štědrým, kteří na můj bazar přispěli. Třeba kolegyně Kristinka Kloubková má asi padesát nebo šedesát věcí, a nejen dětský sortiment, ale i bižuterii nebo ručně vyráběné věci přímo pro naši akci,“ líčí.
Do světa pouští i obal na notebook, ve kterém prožila všechny své studentské patálie. „Nejpoutavější ze všech věcí je jasně žlutý obal na počítač, se kterým jsem vystudovala dvě vysoké školy - čtyři roky Francie, rok Berlín, třeba to někomu přinese štěstí, já už to potřebovat nebudu.“
Francie je ostatně pro Emmu Smetanu velkou inspirací i ve volbě oblečení. Výrazné vzory a sofistikovanost v něm člověk nenajde.
„Vždycky se oblékám podle momentální nálady, ale platí, že v mém šatníku neexistují žádné nápisy nebo tygrované vzory. Jsem asi nudná paní, nosím černou, bílou, béžovou, modrou nebo džínovou, prostě nenásilné tóny. Asi jsem ovlivněna dětstvím ve Francii, nosím zkrátka jednoduché a jednobarevné věci elegantního rázu, a když jsem doma, chodím v lacláčích nebo v teplákách.“
A jakou velikost nyní moderátorka a zpěvačka nosí? „Velikosti se mi proměňovaly v čase. Do bazaru dávám i věci, které jsem nosila třeba ve třinácti. To jsem měla dokonce o tři čísla větší velikost než mám teď. Momentálně jsem na velikosti 36, ale myslím, že se tu najde i nějaká čtyřicítka. 34 mi kupodivu občas bývá, ale to je myslím chyba výrobce. To je mi sympatické. Některé značky to dělají opačně a přispívají k tomu, že je víc třináctiletých anorektiček než je nutné,“ uzavřela Emma Smetana.
