Setkáváme se na pódiu pořadu 7 pádů Honzy Dědka. Jste milovníkem rozhovorů?
Milovníkem… Záleží, kdo interview dělá. Teď s vámi je to naše poprvé, tak vám to řeknu až potom. (smích)
V italské televizi se hodně mluví. Jak vidíte rozdíl mezi italskou a českou televizní zábavou?
Tady je ta zábava samozřejmě trošičku jiná. Já říkám, že fóry tady jsou spíše v anglickém stylu. Kdybychom dali dohromady italské a české vtipy, tak by je lidé vzájemně asi úplně nepochopili.
Na České televizi máte svůj vlastní pořad s Matějem Ruppertem, ve kterém cestujete po Itálii. Jaké je to soužití? Kolik dní spolu strávíte?
Tak s Matějem netrávím tolik času, kolik s přítelkyní, ale i tak je to dost (smích). Většinou jedeme do Itálie nadvakrát nebo i třikrát, takže pokaždé je to plus minus dvacet až třicet dnů na celou sérii.
Stala se vám v Itálii i nějaká prekérní situace?
Nic si teď rychle nevybavuji, takže asi nic zásadního. Je dost možné, že jsme se na některých místech ztratili, ale nic extra se zaplaťpánbůh nestalo.
Jste vyhlášený šéfkuchař. Jaká jsou ovšem jídla, která vám nesmí pod nos?
To jsem říkal už mnohokrát. Jsou to české těstoviny s mákem. Ty jsou nejvíc. Jestli mi dáte tohle nebo špagety s kečupem pod nos, tak uteču.
On je vlastně mák v Itálii dokonce někde zakázaný, to málokdo v Česku ví...
Myslím, že v severní Itálii dorty s mákem dělají. Zakázaný je mák možná proto, že by z toho Italové udělali něco jiného než koláče!
Zápal plic, horečky a nálož kortikoidů, popisuje Ridi nákazu covidem |
Třeba opium, že? V Praze máte svou restauraci, ale teď je na jiné adrese, než byli lidé zvyklí před lety.
Je to tak. Teď jsem zůstal už jen tam, protože covid nás bohužel bolel. Bylo to bolestivé, takže jsem se rozhodl vydržet jen na jednom místě, a tím je má nová větší restaurace v centru Prahy v Revoluční ulici.
Když sestavujete menu, kdo vám ho jako první hodnotí? Zkoušíte jídla na své přítelkyni?
Ona je docela gurmánka, nemůžu říci, že ne. Už jsme roky spolu, takže i s personálem ochutnáme nebo děláme změny. Ale poslední slovo je vždycky moje.
Zatrhla vám přítelkyně nějaké jídlo s tím, že není dobré pro českou klientelu?
Tuhle práci dělám od roku 1998, to je dvacet tři let. A dodnes mě štve, když se stane, že přijde číšník a řekne „Mmm, mně to tolik nechutná“. Pak víte, že to jídlo vám nikdy neprodává. Ale je to škoda, protože když něco nechutná vám, neznamená to, že to není dobré. Lidé jsou občas zvyklí třeba na jiné chutě. Stává se, že někdy číšníci řeknou, že je něco dobré, do toho jídla se zamilují a prodávají vždycky jen to. Na to musím dávat pozor a kontrolovat to, aby to pořád nebyla jen jedna věc a druhá zůstávala stranou.
Emanuele Ridi a jeho syn Giacomo (Praha, 4. září 2017)
Spousta lidí si všimlo, že jste omládl díky vašemu novému krásnému vlasovému porostu... Jaké je vaše tajemství?
No, dobrý jídlo! A péče o vlasy! (smích)
Byl jste na transplantaci?
Ano, takhle to samo nevyroste. Byl jsem na transplantaci a vůbec se za to nestydím. Jsem s tím moc spokojený. Chvilku to trvalo, ale proč tvrdit, že ne?
Šéfkuchař Ridi už není sám. Blondýnu Hunčárovou vyměnil za sexy brunetu |
Transplantovali vám vlasy jednorázově? Svěřil jste se do ruky českým, nebo italským doktorům?
Byl jsem mimo republiku, v Turecku. A byl jsem jenom jednou. Bylo to formou spolupráce.
Za jak dlouho vlasy po transplantaci vyrostou?
Nějakou dobu to trvá. Když jsem natáčel začátek pořadu Manu a Matěj, tak jsem měl opravdu hodně krátké vlasy. Proto jsem taky nosil na hlavě takovou čepičku. Ale pak jsem k tomu bohužel dostal covid, který to možná trošku zpomalil. Myslím, že alespoň půl roku, čtyři, pět měsíců to růst potřebuje.
Když teď míjíte zrcadlo, pozastavíte se a zvoláte si „Ma quanto sono bello!“ (Jaký jsem krásný!)?
(smích) To ne, to ne. Ale určitě se díky tomu cítím trošku mladší!
18. září 2021 |
