„Druhý ročník je na konzervatoři považovaný za nejtěžší. Jak časově, tak i kvůli dalším věcem. A milník u mě nastal, když za mnou přišla paní profesorka a řekla mi, že bych si měla ujasnit, co chci dělat. V té době jsem jezdila na soustředění, brzy ráno vstávala, pak byla do sedmi ve škole a večer chodila ještě sama trénovat až do pozdních hodin. Tak jsem se na konci prváku rozhodla, že když jsem na té konzervatoři, vložím všechno svoje úsilí a energii do herectví a se sportem jsem sekla. Bylo to neslučitelné,“ popsala Businská.
Když se zastavíte, je konec, říká hvězda Zlaté labutě Ema Businská |
Jejím primárním oborem nebylo však herectví, ale zpěv. „V prváku jsem asi nebyla úplnou favoritkou, z hraní jsem dostal na konci ročníku dvojku, což pro mě byla docela rána. Přitom jsem byla přesvědčená, jak mi to jde. Ale byla jsem schopná poměrně dost velké sebereflexe. Záhy jsem si uvědomila, že to zas tak skvělé nebylo,“ popisuje svá studijní léta.
V Případu tanečnice hraje studentku soukromé konzervatoře, kde dojde k vážnému zločinu. Aby působili hodnověrně, museli se obsazení herci naučit tancovat. „Samotné tréninky mě bavily, ale s tou ladností mám trochu problém,“ přiznává Businská.
Na natáčení se cítila jako doma, protože ji připomněl předchozí práci v seriálu Zlatá labuť. „Je tady člověk ze štábu, se kterým jsem rok a půl točila. Je to takové milé setkání, že se známe z tak skvělého projektu, jakým byla Zlatá labuť. Ten seriál je ve mně hluboce zakořeněný. Znamená pro mě kus života, během kterého jsem měla prostor se profesně zdokonalovat,“ říká.
Prostor pro zdokonalování má i v Případu tanečnice. „Včera jsme točili scény, kde se kombinovalo herectví a tanec, a musím se přiznat, že to pro mě bylo velmi obtížné. Protože já jsem myšlenkami někdy hrozně jinde, lítají mi vesmírem. Jakmile se nejedná čistě o herectví, ale je tam i ten pohyb, je to pro mě těžší. Točili jsme tři obrazy za sebou, kdy se jenom tancovalo. Když jsem se vracela večer domů, byla jsem bez energie,“ prozradila Ema Businská.
