Sedíme v pražské kavárně, venku lije, a vy jste ještě před pár dny cítila na tváři slunce Srí Lanky. Jak jste se měla?
Nádherně! Byly to líbánky, vdávala jsem se totiž v srpnu. Krásně jsem si odpočinula, protože poslední čtvrtrok byl pracovně poněkud zběsilý.
Váš muž je z oboru?
Kdepak! Já bych asi muže z oboru nechtěla. Já už jsem tak dost citově založená a řeším emoce, ještě aby je řešil můj manžel, to by nešlo. On stojí pevně nohama na zemi, občas taky vzlétne, ale brzy zase přistane.
Máma o mě měla velký strach, protože si říkala, že se odebírám do neznámého světa umění, který je plný večírků, party, drog a alkoholu.
